OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 21. kapitola

04.06.2010 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3590×

21. kapitola

 Správce vešel do pokoje a decentně si odkašlal, aby na sebe Mirandu upozornil. Sledovala děj na nádvoří a jeho zatím ignorovala.

„Paní, našli se dva zájemci o místo kuchaře,” oznámil jí.

Hned se na něj otočila. Konečně jí dokázalo něco zvednout náladu - představa pořádného jídla ji doslova nadchla.

„Výborně,” objevil se jí na tváři po několika dnech opět jiný výraz než podrážděnost. Okamžitě se otočila a vyrazila ke dveřím.

„Možná by bylo lepší, kdybych se toho ujmul,” začal váhavě.

„To si nemyslím,” odsekla mu při vzpomínce koho najal posledně. „A navíc, tohle je přece moje povinnost, ne?” A také první, v níž doufala, že se vyzná.

Nepříliš nadšeně jí ustoupil z cesty.

Miranda seběhla dolů, kde zahlédla stát se strážným hubeného vytáhlého muže, který se zvědavě rozhlížel okolo. Jen co ji zahlédl, široce se na ni usmál. Přejela pohledem i na ženu, která stála na dva kroky od něj. Také k ní zvedla zvědavě pohled, ale ruce měla schované v záhybech sukně a Miranda viděla jak nervozně šudlí prsty.

Zvěst o potenciálním konci studené kuchyně se po hradě rychle šířila a do sálu se začali nenápadně trousit i další lidé. Miranda je přehlížela a jen zkoumavě hleděla na ty dva.

„To je Jarvel, vařil donedávna na jedné nedaleké tvrzi,” pokývl správce k muži.

„A vařit vážně umím,” dodal dotyčný sám o sobě. Prohrábl si přitom vlasy, které mu spadaly na ramena.

„A ona?” pokývla Miranda k ženě.

„Rose, sestra hostinské, nedávno se k ní přistěhovala a tak si v okolí hledá práci.” Z jeho hlasu bylo jasně patrné komu dává přednost.

„Dobře, beru ji,” řekla Miranda bez zaváhání.

„Co?”Ozvalo se dvojitě od správce i od Jarvela. Byl si naprosto jistý, že to místo je jeho.

„Jenže ona nikdy pořádně nevařila,” sykl tiše správce k Mirandě.

„Chci ji,” sykla mu nazpět stejným tónem.

Škrobeně se narovnal a nekomentoval to. Provázel ji jen vzteklým pohledem.

Miranda vykročila dopředu k ženě, která na ni koukala, jako by si to snad měla ještě rozmyslet.

„Pojď za mnou,” kývla k ní Miranda.

Rose ještě chvíli stála, než se za ní rozběhla až se jí sukně kolem buclaté postavy rozevlála. Bála se, že si to rozmyslí. Nechala se vést až do kuchyně, kde zůstala stát vedle Mirandy.

„Takže tohle budeš mít naprosto na povel,” oznámila jí Miranda a pohlédla na ni. Rose hned přikývla. „Včetně tamtěch čtyř, ale předem upozorňuju, nic pořádnýho neumí,” dodala ještě zamračeně.

Rose se váhavě rozhlížela po celé kuchyni, nikdy tak velkou neviděla. Začala mít obavu, jestli si neukousla víc než zvládne.

„Kdy můžeš začít?” vyrušila ji Miranda.

„Jen bych si donesla své věci z hostince...”

„Ty ti můžou přinést,” přerušila ji.

„Tak... vlastně hned,” vykoktala Rose. „Jen bych chtěla vědět co mám vařit...”

Miranda ji zarazila pohybem ruky.

„Asi jsi mě dobře neposlouchala,” zamračila se. „Kuchyně bude tvoje starost, já o tom nic nevím. Jediné co mě zajímá je pravidelné jídlo, které se dá jíst. Rozumíš?”

„A... ano.”

„Výborně,” přikývla konečně spokojeně Miranda. Pak se otočila a vydala ke dveřím.

Rose se otočila do čtyřech párů očí, které těkaly zvědavě pohledem mezi ní a bojácně k Mirandiným zádům. Měla sice strach jestli to zvládne, ale aspoň ji utěšovalo, že v tom není sama. Ti čtyři na tom byli stejně.

Miranda se ve dveřích ještě na chvíli otočila zpátky. Upřela zamyšlený pohled na Rose, která se právě začala přehrabovat v policích, aby zjistila, co kde je. Sledovala ji a nabývala stále větší jistoty, že vybrala dobře.

Hned jak vyšla z kuchyně nechala poslat i pro její věci. Začínala si pomalu věřit, že by to tady přece jen mohla obstojně zvládnout. Stačilo by prostě na ty věci vždycky najmout toho správného člověka...

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 21. kapitola: