OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 22. kapitola

10.06.2010 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3525×

22. kapitola

Ten večer se celým hradem po několika dnech opět nesla skvělá nálada. Rose nebyla dobrá, ale přímo skvělá kuchařka. Vařila sice jednoduchá jídla, ale dokázala s nimi zázraky. Ronald, který se od příjezdu ještě přehraboval ve všech těch nevyřešených záležitostech, které se tu do jejich příjezdu nahromadily, se nejprve u vchodu do sálu zarazil. Neměl ani tušení co se tu odpoledne odehrálo, vůně jídla ho příjemně překvapila.

Jídlo ze stolu mizelo neuvěřitelnou rychlostí a od něj se už mohli jen všichni kutálet. Jen Miranda do sebe dostala sotva trochu jídla. Začala si uvědomovat, že její nechuť k jídlu z části pramenila i z toho, že toho už tolik sníst nepotřebovala. Předtím byla pořád na cvičišti, trénovala nebo tvrdě pracovala, ale tady jen vysedávala.

Brzy se od stolu vytratila a ztratila se ve svém pokoji. Seděla u okna a hleděla ven. Slyšela, jak se i ostatní pomalu trousí do ložnic. Hrad se pomalu pohroužel do tmy. Jen Miranda nemohla z toho celodenního nicnedělání zamhouřit oči.

Náhle zaslechla nějaký hluk. Nebyl sice příliš hlasitý, ale v tichu se nesl až k jejímu pokoji. Popadla plášť a hodila si ho na košili, kterou měla na spaní. Vyšla na chodbu a vydala se za tím hlukem. Vedl ji do části, kde spalo služebnictvo.

Slyšela tiché zvuky zápasu a začínala mít velmi nepříjemné tušení, co tam najde. Přidala do kroku. Hluk šel z poza zavřených dveří. Bez sebemenšího zaváhání je rozrazila. Zůstala stát na prahu a sledovala jednoho ze strážných jak na ni třeští oči. Ležel celou vahou na Rose, které svíral zápěstí. Nemohla se pod ním skoro pohnout a z koutku úst jí stékal pramínek krve. Nyní ležela naprosto ztuhle strachem. Nejen z něj, ale nyní i z toho co Miranda udělá.

Strážný se ani nehnul. Sledoval Mirandu, jako by očekával, že se jen otočí a odejde. Ta to však rozhodně neměla v úmyslu.

„Slez z ní,” zasyčela, když se stále k ničemu neměl.

S malým zaváháním ji poslechl. Skulil se z ní a vstal. Miranda musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do tváře. Rose se ihned stáhla na posteli do rohu a sledovala ty dva. Rukou si přichytila natrhlou noční košili.

„O co vám jako jde?!” zavrčel strážný na Mirandu. Cítil se v převaze. Byl muž a ona jen ženská co nevážila ani polovinu co on.

„Vypadni!” vyštěkla.

„Co si sakra...”

„Padej!” Teď už zařvala. Bylo jí jedno kdo ji uslyší. Bylo jí jasné, že ostatní museli slyšet všechno co se tu dělo. Pokud to slyšela až do svého pokoje, tady to nemohli přeslechnout. A taky že ano. Dveře pokojů okolo se začaly pootevírat a na chodbu začali vykukovat zvědavé tváře.

Strážný se na Mirandu vztekle naposledy podíval a vyšel ven. Dupal chodbou.

„Frigidní mrcha,” zasyčel ještě mezi zuby.

Na chodbě se téměř srazil se správce, který ještě s trochu slepenýma očima klusal sem.

„Co... co se děje?” ptal se zmateně. Jen mu však pohled padl na Mirandu, jeho tvář se zasmušila.

„Co se stalo?!” zeptal se už rozhodněji.

„Nic, jen tady naše paní,” ušklíbl se strážný, „má nějaký protesty proti tomu, aby si tu dva trochu užili...”

Miranda se vztekle podívala zpět do pokoje na Rose, která s pevně sevřenými rty hleděla nečině do zdi.

„Užili,” zasyčela tedy na strážného. „Takhle tomu teda tady říkáte, když chce někdo znásilnit ženskou?!”

„Vždyť je to kurva!” vyplivl ze sebe.

„Co, jak...” zarazil se správce.

„Jo, malej Detel to zjistil v hostinci, když jí šel pro věci.”

Miranda je sledovala a nehnula při tom ani brvou. Jen zahlédla, jak se k davu přidal i Gevin a Ronald. Zůstal stát a sledoval o co jde. Pohledem zůstal na chvíli vyset na ní. Z jejího pohledu však sálalo odhodlání. Zůstal stát a čekal co udělá. Sám byl zvědavý. Nedokázal to u ní odhadnout. Jen jako divák zůstal tedy stát v pozadí připraven se do toho vložit.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 22. kapitola: