OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 23. kapitola

11.06.2010 (15:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3521×

23. kapitola

Miranda odtrhla pohled od Ronalda a rozhlédla se po davu, který se na chodbě shromáždil.

„Jste tu konečně všichni?” zeptala se sarkasticky. „Rose jsem přijala jako kuchařku a tou tu taky bude. Jestli s někým bude spát, tak to záleží jen na ní. Je to jasný?” Rozhlédla se po tvářích ostatních. „Je mi naprosto jedno co dělala předtím a pokud s tím má někdo problém, tak to má setsakramentskou smůlu.”

Chodbou se rozneslo ticho. Nikdo se neodvážil nic říct.

Správce se po ní podíval pohledem 'je to konečně všechno?'.

„Takže se zase můžete rozejít, ráno máte snad dost práce,” zahalekal po ostatních. Ti se skutečně začali trousit do svých pokojů. Ne chodbě tak zůstala Miranda a proti ní správce.

„Měla jste mě poslechnout,” zasyčet potichu, aby nedělal další scénu pro služebné. „Tu ženskou jste nikdy neměla brát!” Bylo mu jedno, že ho Rose otevřenými dveřmi slyší. „Vaří sice docela obstojně, ale za ty problémy co okolo ní budou nestojí. Jarvel je ještě...”

„Ne,” zarazila ho. „Dám rozhodně přednost téhle, jak vy říkáte, ženské, která byla předtím kurva, než nějakému podvraťákovi, kterému z poza nehtů skoro odpadává špína.”

Správce se zarazil.

„Prohlídl jste si ho vůbec pořádně. Ten budižkničemu co byl v kuchyni předtím mu svou nadutostí nesahal ani po kolena a z minulého místa ho asi taky nevyhodili pro nic za nic.”

Správce na ni zůstal kukat a nic neříkal.

„Měl jste pravdu, o chodu hradu a domácnosti nevím zhola nic, ale aspoň v něčem se vyznat dokážu a měl byste mi taky, sakra, trochu věřit.”

Miranda zděšeně slyšela ve svém hlase trochu zoufalství. To odříznutí od všech už se na ní začínalo podepisovat. Správce si však ničeho z toho nevšímal. Místo toho se zamyslel nad tím co říkala.

„Možná máte pravdu,” zamumlal. Neznělo to jako příměří, ale spíše jako že jí dává šanci ukázat co v ní je. Byla vděčná aspoň za to. Budou se spolu muset nějak naučit vycházet.

Správce se ještě zamyšleně otočil a vyrazil do svého pokoje. Minul Ronalda a Gevina, na které místo pozdravu jen překvapeně kývl.

Miranda se otočila zpět do pokoje. Kde seděla Rose. Stále si tiskla látku noční košile v hrsti, její pohled byl ale nyní upřený na Mirandu.

„Jsi v pořádku?” zeptala se jí Miranda.

Rose se musela usmát. Bylo to zvláštní Ta dívka před ní vypadala tak mladičce a přesto v ní bylo tolik síly, odhodlání a zarputilosti, že to neviděla ani u žádného dospělého chlapa.

„Jsem,” přikývla.

Miranda se na ni pořádně zadívala. Měla o ni opravdu starost. Rose byla příjemná žena a ani si nechtěla představovat ty blafy co by museli jíst, kdyby o ni přišli.

„Vy jste to věděla,” zkonstatovala Rose.

„Spíše jen tušila,” pousmála se Miranda, jako by na sebe byla hrdá, že se nemýlila.

„Tak proč jste...”

„Já jsem rozhodně ta poslední co může někoho soudit a navíc,” mrkla na ni. „Prý děláte na snídani ty nejlepší lívance v zemi.”

Tomu se musela usmát i Rose. Její paní sice tajila svou minulost, ale také jí byla jedno ta Rosina. Mohla začít znovu, přesně jak v to doufala. Sice ne z úplně čistým štítem, ale také se už nemusela bát, že by ji její minulost ještě mohla dohnat.

S tím se obě rozloučily.

Ronald a Gevin stále stáli na konci chodby.

„Ta malá se nazdá,” ušklíbl se obdivně Gevin.

„To tedy jo. Zatím jsem neměl čas ji poznat, ale toužím po tom pořád víc. Nikdy jsem nikoho takového jako ona nepotkal.”

„To tedy ne, tvá ženuška je vážně originál se vším všudy,” uchechtl se Gevin.

Ronald jeho poznámku ignoroval.

„Je v ní něco, co mi říká, že jí můžu věřit, ale na druhou stranu mě na ní pořád zneklidňuje, co je vlastně zač. Odmítá mluvit o minulosti a mě stále víc zajímá proč.”

„To mluvíš o Rose?” zarazil se Gevin.

„Jo,” přikývl. „Ona ji znala a docela mě děsí odkud.”

Ronald se zahleděl na druhý konec chodby, kde před chvílí zmizela cestou do svého pokoje. Vypadala s těmi rozpuštěnými vlasy tak mladě, spíše jako dítě. Jenže v tom pohledu jejích tmavých očí se zračila mysl naprosto bez všech ideí, která brala život takový jaký byl.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 23. kapitola: