OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 34. kapitola

19.07.2010 (15:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 4636×

34. kapitola

Ronald přede dveřmi do Mirandina pokoje zaváhal. V prvním okamžiku jej dokonce napadlo raději zaklepat, ale na konec rovnou pomalu otevřel dveře. Její pokoj pro ni bylo útočiště, když potřebovala utéct před vším okolo.

Nyní tu byl ale naprostý klid. Nejprve myslel, že tu ani není a chtěl vyjít znovu ven, ale pak zahlédl něco zmuchlaně ležet na okraji postele. Došel až k ní a zůstal stát. Shlížel na Mirandu stulenou do klubíčka. Pod očima se rýsovaly tmavé kruhy a kromě pravidelného dechu se ani nepohnula. Na sobě měla oblečeny ještě šaty, v jejichž zmačkaných záhybech byla zachumlaná.

Stál nad ní a nevěděl co si s ní počít. Díky tvrdému životu ve válce se naučil trpělivosti a nabral více zkušeností o životě, než by kdy vůbec chtěl. Potkal i cela slušnou řádku žen. Obyčejných, které se dřely na poli i bohaté znuděné dámy, které braly život jen jako hru. Nic z toho jej však nedokázalo připravit na tohle stvoření. Miranda se naprosto vymykala všemu a všem, koho dosud potkal.

Její nevyzpytatelné kousky jej někdy doháněly k šílenství, ale zároveň cítil, že pokud by si mohl vybrat, nikdy by se jí už nevzdal. Za tu kratičkou dobu se stala kusem jeho vlastního života, ačkoliv mu při tom cupovala nervy na kousky.

Sklonil se k ní. Sice mu bylo jasné, že teď by ji asi nevzbudilo ani kdyby jim spadla střecha na hlavu, ale přesto ji pomalu zvedl v náručí z postele. Byla v jeho pažích tak drobná, že si ji přehodil jen do jedné a tou druhou stáhl deku z postele. Znovu ji položil zpátky a sundal boty, které měla stále na nohou. Teprve pak ji přikryl.

Jen co se zpátky narovnal, zamručela a zavrtěla se hlouběji pod deku. Chvíli tam jen stál a sám sobě musel nakonec přiznat, že se mu od ní nechce. Měl na ni několik otázek, které ho skoro pálily na jazyku.

Sedl si tedy na druhou část postele a zády se opřel o čelo. Bylo to vlastně jedno, jestli počká tady, nebo kdekoliv jinde a navíc na ni byl opravdu rozkošný pohled.

Vzbudila se až nečekaně brzy. Ronald zamyšleně hleděl před sebe a byl tedy naprosto potichu. Přesto sebou prudce trhla a okamžitě se skulila z postele na druhou stranu než byl on. Vystřelil jejím směrem paži, aby ji zachytil, ale to už hlučně dopadla na podlahu. Zůstal natažený přes postel a střetl se s jejím zamračeným pohledem.

„Co tu děláš?” zavrčela aniž by se zvedla. Jen si ho obezřetně prohlížela. Bylo na ní vidět, že takovéhle probuzení vedle někoho jí rozhodně nejsou po chuti.

„Více méně sledoval jak spíš,” odpověděl a škodolibě se uculil v předzvěsti její reakce. Nezklamala ho. Zavrčela a vyskočila na nohy. Naštvaně si přejela po sukni šatů.

„Podívaná už skončila, tak už byl vlastně měl zas jít, ne?”

Ronaldovi se líbilo, že se mu zas podařilo jednou vytočit ji a ne obráceně.

„Chtěl jsem se vlastně zeptat na toho co jsi mu provedla s tou nohou,” přešel tedy konečně k tématu.

Miranda se na něj na chvíli mlčky zahleděla. Ticho přerušil až hlasitý zvuk přímo z jejího nitra.

„A mohla by ta debata počkat aspoň než se najím?”

„Jo.” Vlastně sám měl docela slušný hlad. Nějakou dobu neměl na jídlo ani pomyšlení a nyní, když to napětí okolo ustalo, ozvaly se i tyhle potlačované potřeby.

Oba se tedy vydali do kuchyně, přičemž cestou potkali i Gevina. Nakonec se z toho stal tříčlenný nájezd do spíže. Posedali si okolo stolu. Miranda však stále na sobě cítila zvědavé pohledy.

„No tak se ptej,” pobídla Ronalda. Odmítala si tím dusnem okolo kazit chuť.

„Co jsi mu s tou ránou vlastně provedla,” zeptal se okamžitě.

Miranda si nacpala další sousto do pusy.

„Měli jsme skvělýho doktora,” zamumlala s nacpanou pusou. „Byl to sice puritán do morku kostí a neviděl si snad ani na špičku nosu, ale co se týče toho někoho dát dohromady, nebylo nad něj,” pokračovala a s pobavením si uvědomila, že to bylo v některých případech doslovně. „Přišel z východu, tak některý jeho metody nebyly právě nejobvyklejší, ale když jste si na to zvykli, tak nebylo nad jeho zlatý ručičky.”

Podívala se po Ronaldovi, který se však tvářil, že tahle odpověď mu rozhodně nestačí.

„No prostě, když to někdo opravdu hnusně schytal a rána mu začala hnít, tak posbíral po mršinách v okolí právě tyhle potvory, trochu je propral a prostě to dovnitř nacpal...”

„Vážně díky,” skočil jí do řeči Gevin a zhnuseně odstrčil jídlo od sebe.

Ronald se na něj ani nepodíval, jen zaujatě sledoval Mirandu, která se dál cpala. Podle přimhouřených oči šlo vidět, jak mu to v hlavě pracuje na plné obrátky. Miranda však věnovala pozornost hlavně svému prázdnému žaludku.

„Odkud jsi?”

Tahle otázka konečně donutila Mirandu zvednout k němu pohled.

„Kdykoliv se zmíníš o své minulosti, tak mám stále neodbytnější pocit, jako by jsi vyrostla někde na hony vzdálená od dvora, spíše jako někde na zpustlém konci světa,” doplnil, když chvíli mlčela.

„Taky by se to tak dalo říct,” sklonila pohled ke svým prstům, v nichž zadumaně obracela s odtrhlým kusem chleba. „Žila jsem na tvrzi, která byla hodný kus od nejbližší vsi. Museli jsme si se vším vždycky poradit sami.”

„A kde...”

Miranda se zvedla.

„Nechci se bavit o mojí minulosti. Je to pryč.”

Ronald se zahleděl na její postavu, jak ztuhle vyrazila ze dveří. Byl přesvědčený, že v její minulosti je právě ten důvod, proč je taková, jaká je - chladná, odtažitá. Jenže zároveň viděl, že jí vzpomínky na to znovu ukazují, co všechno ztratila.

Odstrčil zbytky jídla. I jeho přešla chuť.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 34. kapitola: