OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 4. kapitola

05.03.2010 (15:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3431×

4. kapitola

Miranda ráno vstávala a vše jí trvalo mnohem déle než obvykle. Každý z mužů se musel vždy podrobit před ceremoniálem přijetí do královy gardy prohlídce, zda je schopen zastávat vůbec něco takového. Jen málokdy se stalo, že by některý z mužů neobstál, ale co ona? Nemohla si přece jako ostatní stoupnout před zdejšího lékaře Jabura a nechat se podrobně prohlédnout. Jak znala jeho úzkoprsé dodržování své podivné východní víry, prchl by klidně i skrz zeď.

Opět ve svém obvyklém volnějším oblečení a s hučkou se snažila proklouznout mezi muži, kteří postávali v hloučku na chodbě, ale oč se snažila být nenápadnější, o to rychleji si ji sir Roger všiml. Jeho všudypřítomný zrak opět dohlížel nad vším a než se nadála, dopadla jí jeho ruka na rameno.

„Nejprve ještě k Jaburovi,“ houkl na ni a pohlédl pobaveným pohledem. Myslel si, že je z nervozity zmatená a zapomněla. To se však velmi mýlil.

Miranda neměla šanci už říct ani slovo a postrčil ji do Jaburova pokoje. Zkoprněle zůstala stát na místě. Zvažovala všechny možnosti, ale jak si to převracela v hlavě různými směry, stále to pro ni nevypadalo nejlépe.

„No tak Miro, nemám na tebe celej den,“ zabručel postarší muž, kterému úzká bradka sahala až na prsa. Jabur pocházel z východu a přišel s jednou z královských výprav, která se vracela ze svaté země. Měl neuvěřitelné znalosti z medicíny, ačkoliv mnohdy byly poněkud prapodivné.

Hleděla mu do tváře a nakonec jí přece jen nezbylo, než poslechnout. Svlékla si kabátec i volnou halenu. Hlavu měla sklopenou a tak jen zaslechla Jaburovo zabručení, když zahlédl obvaz kolem její hrudi. Myslel, že má nějaké zranění.

Nechtěla to příliš protahovat. To vyčkávání ji dralo nervy. Stáhla si tedy hučku z hlavy a tlustý cop jejích vlasů se jí spustil po zádech. Na tváři ji zalechtalo pár pramenů, které se jí z něj uvolnilo.

Místností se chvíli neslo naprosté ticho. Pozvedla hlavu a pohlédla na něj. Jabur stál naprosto strnulý a zíral nevěřícně na ni. I ten malý pohyb stačil, aby se probral. Zděšeně vyjekl a klopýtl dva kroky dozadu. Stále na ni však nevěřícně zíral. Jako by se bál uvěřit tomu, co viděl na vlastní oči. Ale bylo to tak. Zařval znovu.

Myslí jí prolétl vztek. Došla přece až sem, patří mezi nejlepší. Nenechá se jen tak vyhodit. Z chodby zaslechla dusot nohou a byla stále rozhodnější se jen tak nevzdat.

Do místnosti vpadl sir Roger. Aspoň zaplať pánbůh za to. Jeho pohled nejprve putoval k vyvádějícímu Jaburovi a pak směrem, kam stále vytřeštěně hleděl. Jeho oči se překvapeně rozšířily. Pozoroval Mirandu, jak tam stojí jen v kalhotách a obvazem kolem hrudi. Stále mlčel. Upírala na něj pohled, v němž se zračilo všechno odhodlání co cítila. Věděla, že nyní záleží vše jen na něm. To zda ji vyžene...

„Je zdravá?“ Prolomil ticho po nekonečně dlouhých minutách hlas sira Rogera.

„Co... co... Jak to mám vědět?“ zapištěl Jabur a mával u toho svýma drobnýma rukama.

„Jsi lékař,“ odpověděl mu a otočil se k odchodu.

Miranda sledovala jeho profil tváře, než vyšel z místnosti a téměř by mohla přísahat, že mu trochu zacukaly koutky. Měla co dělat, aby se jí úlevou nepodlomila kolena. Pohlédla zpět na Jabura a jeho pohled pro ni byl jako studená sprcha. Sledoval ji s odporem a nakvašeným výrazem ve svém drobném obličeji.

Jeho podráždění vzrostlo ještě více, když odložila i zbytek svršků. Obcházel kolem ní, aniž by se k ní přiblížil více jak na metr. Podle něj tu neměla co dělat a dával jí to dost najevo. Celou proceduru zkrátil co nejvíce to šlo, takže trvala snad jen tři minuty a Miranda se pak co nejrychleji opět oblékla do svého oblečení. Když si stáčela cop pod hučku, zaslechla jeho pohrdavé odfrknutí.

Nemohla si pomoci a škodolibě se na něj zakřenila. Mohlo se mu to nelíbit a protivit jak chtělo, ale musel mlčet. Nikdy by si netroufl jít proti vůli sira Rogera. Věděli to oba. Jaburovi se však během chvilky také na tváři objevil radostný škleb.

„Hezky si to užij... Miro,“ zasyčel.

„To se neboj,“ odsekla mu. Věděla přesně o čem mluví, ale to co ji nyní čekalo, bylo v porovnání s tím, co za napětí a chvíle bezradnosti si před chvíli užila, jen zanedbatelná nepříjemnost.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 4. kapitola: