Život a čest - 40. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ronald se po předchozí události rozhodl nepustit už Mirandu z dohledu. Ta proti tomu rozhodně nemá námitky a zbytek plesu si už docela užívá.

11.08.2010 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 4238×

40. kapitola

Ronald položil dlaň na přítelovo rameno, aby jej na sebe upozornil.

„Gevine, neviděls Mirandu?”

„Naposledy na galerii. Proč?” zamračil se.

„Nikde tu není. Jestli zdrhla domů... Tak ji přetrhnu jak hada!”

Gevin na něj pohlédl. Viděl že víc než vztek o ni má strach.

„Nezdá se mi, že by se prostě jen tak sebrala a odešla. Ví že by si to od tebe slízla doma.”

Ronald se dál rozhlížel okolo.

„Třeba se prostě jen vypařila na zahradu,” napadlo ho.

„Možná,” přitakal mu Gevin a oba vyšli tím směrem. „Nebo taky ne.”

Ronald se při jeho tónu okamžitě zastavil a podíval se tím stejným směrem. Uviděl tam postával bratrance sira Sedrika. Nejprve nechápal, proč pohled na něj Gevina tak zarazil, ale pak to došlo i jemu. Sedrik bez něj nikam nechodil.

Oba jak na povel vyrazili k němu. Stál na začátku chodby, jako by ji hlídal. Nejprve mysleli, že bude dělat problémy a snažit se je zastavit, ale jemu stačil jen pohled na jejich výraz ve tváři a raději uhnul sám.

Ronald si moc dobře pamatoval pověst, která Sedrika provázela. Zbožňoval vše co bylo nedosažitelné a pro jiné obtížné. Bral to jako výzvu. Dostat ženu, kterou neměl ještě ani vlastní manžel, tak to pro něj bylo až příliš lákavé.

Zaskřípal zuby, když zjistil, že v chodbě jsou několikery dveře. Budou je muset zkoušet jedny po druhých. V tom však uslyšel nějaký lomoz a ránu. Okamžitě se tím směrem rozběhl s Gevinem v patách.

Rozrazil dveře z poza níž se to ozývalo. Vrazil do pokoje jako býk rozhodnutý prorazit Sedrikem klidně i kamennou zeď. Před ním však stála pouze jeho žena a to v docela dobré náladě. Zůstal stát na místě, takže se o jeho záda prudce rozplácl Gevin běžící za ním.

Teprve po zjištění, že je Miranda v pořádku se začal Ronald uklidňovat.

„Myslel jsem, že je tu...”

Nestačil to ani doříct a už se okolo nich prodíral Sedrikův ochránce.

„Kde je sir Sedrik?” nechápavě se rozhlížel po místnosti, kde očividně nebyl a pak podezřívavě pohlédl na Ronalda.

„Já ho neviděl, k jeho štěstí,” zahučel Ronald. Bylo mu to naprosto jedno, kde se ten bídák právě nachází.

„Šel se projít,” prohodil pobaveně Miranda a vykročila k Ronaldovi.

„Ale... ale z pokoje nevyšel, viděl bych ho!” kroutil zoufale hlavou.

„Vzal to zkratkou.” Teď už se Miranda doslova hihňala.

Muž na ni ještě chvíli nechápavě zíral, než mu tváří prolétlo zděšení a on se ve špatné předtuše rozběhl k oknu.

Ronald s Gevinem sledovali jak pár vteřin třeští oči dolů z okna a pak se okolo nich prohnal ven jako tajfun.

„Asi to tady nebude až taková nuda, jak jsem si původně myslela,” zamumlala s úsměvem Miranda, když sledovala jak mizí chodbou pryč.

Ronald ji raději chytil za paži a vedl zpět do sálu. Tahle lekce ho dostatečně poučila. V rámci její bezpečnosti a bezpečí i těch druhých ji raději už nehodlal spustit z očí.

V hlavním sálu zatím nahradila tichou hudbu poněkud hlasitější, která byla určená i k tanci.

„Pojď,” vybídl ji ke středu sálu, kde již několik párů tančilo. Tanec byl asi momentálně to nejlepší řešení, jak ji držet od ostatních a zároveň tak vydýchat předchozí událost. Doteď mu nešlo na rozum, jak se jí podařilo ho vystrčit z okna...

„Ne,” zapřela se do podlahy a odmítala se k parketu byť jen hnout.

„Mirando, přestaň prosím dělat scény. Myslím, že jsme se na něčem dohodli,” zašeptal jí, aby nedělali zbytečný rozruch pro ostatní okolo.

„Slíbila jsem, že sem půjdu a budu se snažit chovat slušně, ale tančit nebudu.”

Udělal krok k ní, aby nevypadali jako sedlák táhnoucí osla na jatka.

„A můžeš mi vysvětlit z jakého důvodu?!” Mluvil klidně, ale bylo vidět, že na žádné hádky tady nemá náladu. Miranda chvíli mlčela, že se jí podíval do tváře. Okusovala si spodní ret a sledovala tančící páry.

„Protože to neumím,” hlesla po chvíli ticha.

Chvíli mezi mini opět zavládlo ticho.

„Tak je nejvyšší doba se to tedy naučit,” zašeptal jí už mírněji.

„Nebudu se tady před nimi ponižovat!” zavrhla to hned.

„Mirando, věříš mi?”

Podívala se mu do očí. Věřila mu, v jistých ohledech. To věděl i on.

„Tak se neboj a pojď.”

Povolila a nechala se jím vést na parket. Naštěstí ji dovedl na část, která nebyla až tak všem na očích. Ronald se postavil čelem k ní a ona mu položila ruce na rameno a do dlaně, jak to viděla u ostatních.

„Neboj, budu tě držet,” řekl jí ještě tiše, aby to neslyšeli ostatní, pak se dal do pohybu v rytmu hudby. Miranda cupitala ve směru, kam ji právě táhl a byla vděčná za dlouhou sukni, která její škobrtání zakrývala.

Podařilo se jí dokonce zakopnout i o vlastní nohu. To ji donutilo přivřít oči a začít se naplno soustředit. Ve výcviku ji učili přizpůsobit se protivníkovi. Odsledovat jeho taktiku a způsob boje a okamžitě se tomu přizpůsobit. Zkusila něco podobného použít i teď. Vnímat každý pohyb svalů na Ronaldovi. Sebemenší náznak směru a samotného pohybu.

Po chvíli si uvědomila, že to vlastně není až tak těžké. Nadšeně se podívala vzhůru do Ronaldovi tváře a střetla se s jeho pohledem. Díval se na ni hodně divně. To jí však teď bylo jedno. Začalo ji to bavit. Milovala veškerý pohyb a tanec k tomu evidentně patřil také.

Hráli ještě docela dlouho, ale ona se velmi rychle naučila přizpůsobit Ronaldovi. Někteří hosté se začali už i rozjíždět, takže se sál okolo vyprazdňoval. I Miranda začínala být unavená. Byl to dlouhý den a šlo to na ní poznat.

„Raději už také pojedeme,” zkonstatoval Ronald a zastavil. Líbilo se mu ji mít v náručí, ale viděl, jak už skoro usíná.

Jenom mu na to přikývla. Přesto tam dále stál a držel ji. Zvědavě k němu zvedla tvář a on se přistihl, že se k ní začal sklánět. Sledovala ho přivřenýma očima a ani se nehla. Přejel jí jednou rukou až k tváři a zvedl si ji více k sobě. V příští chvíli se už otřel rty o její.

Věděl, že je ospalá a možná si tak úplně neuvědomuje co dělá, ale momentálně mu to bylo jedno. Přisál se k ní a přitiskl si ji pasem více k sobě. Ochutnával její rty...

„Ehm, ehm,” ozval se přímo za ním ten nejotravnější zvuk jaký kdy slyšel. Obrátil se naštvaně k muži za sebou.

„No tak, nechtě si to na doma,” uchechtl se. Vědět co by mu teď nejraději Ronald provedl, tak by ho smích okamžitě přešel. Měl ale pravdu. Vyšel s Mirandou k hostitelům, aby se také už rozloučili a vyrazili domů. Miranda se jím nechala vést. Znovu se trochu probudila a nyní po něm házela přimhouřené pohledy. Neřekla však ani slovo.

Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování