Život a čest - 43. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Hector, John a Rhys se nestačí po příjezdu divit. Byli sice zvědaví jak se Mirandě daří, ale ten zmatek co okolo sebe způsobila by si nedokázali představit ani v tom nejdivočejším snu - a jejich pobyt na hradě také nebude právě nejklidnější.

21.08.2010 (15:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4281×

43. kapitola

Rhys, Hector a John se k ní vydali ignorujíc ostatní. John se na ni zářivě usmál a v očích mu blýskalo. Stejně jako ostatní ji hrozně rád viděl. Jen s obtížemi odolával touze přátelsky ji přetáhnout po zádech, jako tolikrát předtím.

"Vypadáš dobře," broukl Rhys, který v sobě měl vštípenou alespoň trochu slušnosti. Tedy v porovnání s ostatními, včetně Mirandy.

"Co tu chcete," zahuhlala ignorujíc, že je slyší po celém sále. Také je viděla ráda, byli vlastně její jediná rodina, ale měla nepříjemné tušení, že z jejich přítomnosti moc dobrého nevzejde. Obzvlášť teď, když na ni byl Ronald naštvaný a ona mu nechtěla dávat další záminky k podrážděnosti. S těmi třemi za zadkem se jí ten průšvih vyžehlit jen tak nepovede.

"No..." protáhl Hector. "Nechtěli jsme si tu švandu tady nechat ujít."

"Zjistili jsme co se tu chystá, tak jsme požádali krále, jestli můžeme helfnout a on souhlasil. Má pro tebe asi slabost," mrkl na ni John.

"No přece bysme tě nenechali ve štychu, ne?"

Nevěřícně na ně zírala až nakonec protočila oči. Byli jako tři nezdárné sudičky.

"Tak teda pojďte. Předpokládám, že máte hlad."

Všichni tři se zářivě usmáli, nejen díky kouzelnému slůvku jídlo, ale také, že se zatvářila, že se smířila s jejich přítomností tady.

"Že se ptáš!" ušklíbl se Rhys.

"Viděli jste už něco víc sexy jako ženskou mluvící o jídle?" pobrukoval si John a v následující chvíli odskočil pěkný kousek dozadu. Miranda se na něj otočila s tak vražedným výrazem, že už jen čekal, kdy se mu její loket zaryje do břicha.

Velmi rychle mu však došlo, že stejně jako oni nechtěli dělat zbytečné scény pro ostatní při jejím vítání, tak ona je dělat nebude už vůbec. Snažila se chovat jako počestná ženuška a jemu díky tomu zablýsklo rozverně v očích. Tady bude ještě švanda!

Jen co se dostali blíže kuchyni, uhodila je do nosu vůně jídla. Miranda se zastavila a zůstala hledět za těmi třemi. Doprovod už nepotřebovali. O pár okamžiků později se z kuchyně ozvalo několik překvapených heknutí a mezi nimi i překvapené zavýsknutí Rose.

Miranda si dokázala celkem živě představit jak se s Johnem vítá. Měl pro ni skoro stejnou slabost jako pro její palačinky ráno do postele. Ona na tom nebyla jinak. Musela se tomu usmát. Navzdory všem těm okolnostem měla vlastně všechno. Celkem pohodlný domov, manžela kterému na ní záleželo a teď i své přátelé. To ostatní se snad nějak už vyvrbí.

S těmito myšlenkami se vracela do svého pokoje. Prošla sálem, kde se Ronald o něčem tlumeně domlouval s ostatními. Díval se jinam a tak raději proklouzla rovnou na schodiště nahoru. Pokud si však myslela, že ji nezaregistroval, tak se mýlila. Ohlédl se po ní, když klusala po schodech.

Ačkoliv měl teď na práci rozhodně důležitější a závažnější věci, nedokázal z mysli odstranit myšlenky na ni a na ty tři z gardy. Chovali se k ní přátelsky jako k nikomu jinému. Něco je spájelo a jeho to nenechávalo v klidu. Do mysli se mu vkradla i vzpomínka na to, kdy je viděl naposledy. Bylo to na jejich svatbě. Začínal mít pochybnosti, jestli tam opravdu byli kvůli králi.

Zavrtěl hlavou. Nemohl si dovolit teď o něčem takovém uvažovat. Ne teď. Potřebovali se připravit na útok Welšanů.

Podle všeho měli ještě pár dní na přípravu a tak Ronald dohlížel na přípravy a snažil se aby nevznikla především panika. Měl už docela dost zkušeností a tak přesně věděl co je potřeba. Začali svážet na hrad zásoby a zároveň připravoval muže a zbraně.

S ostatními se tedy setkal až při večeři, kde se k nim přidali už i všichni tři z gardy. Celý den prospali po cestě a tak je měl v plánu po jídle vyzpovídat a zjistit co nejvíce, především kolik je zatím Welšanů.

Pohledem přejel po těch třech, jak se hladově nacpávají. Mizela v nich neuvěřitelná spousta jídla. Víc ho ale zajímal ten podivný vztah co měli k jeho ženě. Miranda se od toho incidentu snažila nedělat žádné problémy. Což v konečném důsledku znamenalo, že se mu snažila jít z cesty. Věnovala se upřeně jídlu a pomalu ho převalovala v puse.

Rhys, Hector a John po ní občas hodili zvědavé pohledy. Její chování je docela mátlo. Znali ji jako osobu, která si odhodlaně šla za tím co chtěla. Nyní tu seděla jako puťka a tvářila se jako poslušná ženuška. Něco jim na tom nehrálo.

"Jak dlouho se vlastně znáte?" nevydržel Ronald.

Všichni se jako na povel podívali na Ronalda a pak na členy gardy. Hector hodil pohledem po Mirandě, která ztuhla se soustem na půl cesty k puse a vyděšeně se podívala na Ronalda a pak na ně. Bylo mu jasné, že tahle otázka se jí rozhodně nelíbí.

"Znali jsme už jejího otce," odpověděl neutrálně.

Ronald podezíravě těkal pohledem mezi Hectorem a Mirandou. Bylo mu hned jasné, že Hector nechce prozradit něco, co by si nepřála. Jenže na to bylo snad už snad pozdě ne?

"Vím co Miranda dělala," řekl Hectorovi zpříma. "Smířil jsem se s tím že dělala prostitutku." Řekl to zpříma. Byl už unavený vším tím mlžením okolo ní a všichni na hradě to stejně věděli. Nebylo nutné okolo toho chodit jako okolo horké kaše.

Místo aby se však trochu pročistil vzduch, tak se spíše notně zvlhčil. Hector, John a Rhys vyprskli přes celý stůl to co ještě žmoulali v puse. John a Hector se vyděšeně podívali na Ronalda. Jediný Rhys měl jiné starosti. S hýkáním rudl v obličeji a bezmocně bušil do stolu ve snaze se nadechnout. Teprve po chvíli si ho všiml vedle sedící John a ještě vykolejený ho prásk po zádech.

Rhys takovou herdu nečekal a natáhl se od pasu po čelo na stole. Vysíleně se vzepřel na rukou a konečně nabral do plic drahocenný vzduch. Pak si začal třít čelo v předzvěsti pořádné boule.

Miranda to celé sledovala a s nenápadností sobě vlastní začala stále více sjíždět po židli dolů. Ronald nechápavě přihlížel chování gardy a pak pozornost přenesl dolů na ni.

"Mohli bychom to prosím nechat na později?" šeptla k němu prosebně. Vlastně mu toužila říct pravdu, ale rozhodně znala lepší místo a příležitost než plný sál během večeře. Ronald zatnul bezradností zuby a kývl.

Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování