OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 50. kapitola

01.09.2010 (15:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 59× • zobrazeno 7641×

50. kapitola

 Miranda se pomalu začala probouzet. Bylo jí skvěle a krásně teplo. Pohyb na jejích zádech jí v okamžiku donutil si uvědomit, co se vlastně včera stalo. S úsměvem se přetočila, aby na něj viděla. Jeho pohled se však zamračeně upíral na její ruku, kde měla sešitou ránu.

„Děje se něco?”

Pohlédl jí do tváře a jeho ohled trochu roztál.

„Tvoje ruka,” kývl znovu k ní. „Nekrvácí.”

„To je snad dobře ne?” Nechápala na co naráží.

„Jo to je,” přikývl. „Jen že na posteli je krev a z mojí rány to není.

Teď to docvaklo i Mirandě. Se zaúpěním vrazila tvář do polštáře.

„Ty jsi byla...”

„Jo,” zvedla umíněně hlavu. „Musíme to probírat?!”

Na tváři se mu objevila lítost a ona měla chuť ho za to zaškrtit.

„Mrzí mě to. Kdybych to věděl, tak bych...”

„Tak bys prdlajs, dopadlo by to stejně, jen by sis to vyčítal ještě víc.”

„Snažil bych se...”

Miranda se překulila na něj a přejela mu dlení od hrudníku až k boku.

„A myslíš, že by se ti to povedlo?” zapředla.

Chystal se jí odpovědět, ale jeho tělo to stihlo za něj. Miranda se vítězně a trochu zastřeně usmála, když ji začalo něco tlačit do podbřišku.

„Tak vidíš,” zamumlala vítězně.

Ronald si povzdechl.

„Už jsem ti říkal, že z tebe budu mít jednou infarkt?”

„Dneska ještě ne,” zasmála se. Dnes měla skvělou náladu jako už... Vlastně netušila, kdy jí takhle mohlo být.

Skulila se z něj znovu dolů. Ronald si ji chtěl nejprve přitáhnout zpátky, ale pak si to rozmyslel. Chtěl se na ni dívat. Pohledem jí bloudil po nahém těle až utkvěl na ještě narůžovělé jizvě nepravidelného tvaru u klíční kosti.

Přejel po ní prsty a zamračil se. Byla docela čerstvá a až moc blízko srdci na jeho vkus.

„Od čeho máš tuhle?”

„Od šípu, jedna z těch co jsem skoro...” jeho výraz ji donutil zmlknout.

„Jak jsi k ní přišla?”

Miranda chvíli mlčela, nedávné události ji ale poučili, že zatajování stejně nemá smysl, jednou se to vždycky všechno provalí.

„Nooo, pamatuješ na ten incident s Francouzi před naší svatbou.”

„Jo,” přikývl. „Byl z toho takový poprask, že to nešlo přeslechnout. Král vyvázl jen tak tak, ale jeden z jeho ochranky to nepřežil. Toho Lionela si prý zbytek gardy za to pěkně podal...” zmlkl. „To nemyslíš vážně,” zadoufal.

Miranda raději jen mlčela a čekala až se to přežene.

„Tys vážně svolila trmácet se několik dní na cestě po tom, co tě málem zabili?!”

Přikývla a čekala, jestli už je to za ní, nebo bude mít jeho naštvaný výlev ještě nějaký dovětek.

Ronalda při vzpomínkách na jejich cestu napadla i další otázka.

„Proč jsi tenkrát spálila ty šaty?”

„Byly od krve, cestou mi praskly stehy.”

Tohle už raději nekomentoval. Jen upřel pohled na dveře.

„Na co myslíš,” nevydržela to po chvíli ticha.

„Tě tě tu zabarikáduju dokud nedostaneš rozum,” zamumlal. Pak se ohlédl znovu na ni. „S tou pravdomluvností a důvěrou to možná nebyl až tak dobrý nápad.”

„Tak se nemáš ptát na to co nechceš slyšet.”

Místo odpovědi jen zabručel. Miranda se k němu znova přikulila a začala mu rty přejíždět po krku a jemně ho kousat. Zbožňovala to co její škádlení s Ronaldem dělalo a také to jak to pak končilo. Stačila chvíle a už se ocitla pod ním.

Díky pobytu mezi bandou chlapů měla docela slušnou necenzurovanou představu, co dělat i to, jak na to bude on reagovat. Dříve se jí to sice nezdálo, ale posledních hodinách se jí tohle experimentování líbilo stále více...

K O N E C

A žili šťastně až dokud ho k tomu infarktu vážně nepřivedla.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 50. kapitola: