OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 6. kapitola

10.03.2010 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3471×

6. kapitola

Miranda nyní patřila ke gardě, ale její život stále pokračoval stejně, většinu dne trávila na cvičišti nebo ve stáji. Nebýt chování mladších členů v němž byla znát úcta a vypáleného znaku na jejím rameni, váhala by, zda se vůbec něco změnilo. Kdykoliv si však prsty přejela po hojící se kůži, pociťovala hrdost. Všichni si vážili panovníka a ctili jej, ale ona jej mohla chránit. Milovala jej a položila by za něj kdykoliv i život.

Jednoho pozdního červnového večera se na hradbách strhl ryk. Stráž uviděla blížit se jezdce v královských barvách. Bez nejmenšího zaváhání byl okamžitě vpuštěn dovnitř. Kopyta hlasitě klapala po kamenech na nádvoří, to však už posel seskakoval na zem. Všichni se zvědavě začali shromažďovat na nádvoří. Čekali na jediného člověka. Konečně dorazil i sir Roger.

Posel ani dlouho neváhal, komu má list předat. Stačil mu jediný pohled jak mu všichni uhýbají z cesty. Sir Roger od něj převzal list a přímo na místě rozlomil pečeť. V tichu, které všude okolo vládlo, se ten zvuk nezvykle rozlehl.

„Odveďte jeho koně do stáje a ať se o něj postarají,” promluvil sir Roger, aniž by pozvedl pohled. Přečetl si jej nejméně dvakrát, než jej opěr svinul. Pohledem přelétl po ostatních, kteří stále vyčkávavě stáli okolo.

„Všichni členové gardy půjdou se mnou.”

Miranda, stejně jako osm dalších, okamžitě vykročila. Občas pohledem zabloudili k tomu druhému. Všem se na tváři zračilo stejné napětí. Došli až do jednoho z odlehlejších sálů, kde se k nim sir Roger opět otočil a pohledem zkontroloval, zda jsou přítomni všichni, aby mohl začít.

Bradou mírně pokynul k listinám ve své ruce.

„Král hodlá vyjednávat s Francouzi. Čeká jejich delegaci, ale nevěří, že by vše proběhlo tak klidně jak se všichni tváří.” Pohlédl na všechny před sebou. Z jejich přimhouřených pohledů mu bylo jasné, že chápou situaci. Francie nikdy neproslula nějak skvělými bojovníky, ale jejich lstivost a strategie to mnohdy napravila. Nedalo se jim věřit.

„Chce nás tam všechny,” dodal a jeho slova vyvolala náležitou reakci.

Miranda úplně cítila, jak se jí srdce rozbušilo.

„Odjíždíme za úsvitu,” zakončil jednostrannou poradu sir Roger a naznačil všem, že mohou jít. „A pořádně se vyspěte, bude to dlouhá cesta,” houkl ještě do rozcházející se skupinky. Obzvláště sledoval Mirandu a další dva, kteří byli spolu sní teprve nedávno přijati do gardy.

Jak by však mohla jen tak večer lehnout a spát? Všechny věci měla již dávno sbalené a ve vaku uložené u dveří. Dokonce vše dvakrát kontrolovala, přesto se neklidně převalovala po kavalci vycpaném vonícím senem.

Ani ji tak moc nezneklidňovalo, že by svůj úkol nezvládla, ale byla nervózní, že poprvé uvidí krále. Vždy ji učili, že je to nejdůležitější osoba kráčející po zemi, která byla korunována z Boží vůle. To on byl srdcem celé jejich země.

Její myšlenky se stále neklidně rozbíhaly do stran a přece se stále točili oko toho jediného. Usnula až velmi pozdě. Vždy měla dobrý spánek, který byl způsoben převážně únavou po celodenní námaze, ale dnes spala neklidně. Proto sebou i tak prudce trhla, když jí ještě za svítání zabušila těžká pěst na dveře.

Prudce se posadila a chvíli jí trvalo, než si uvědomila co se děje. Pak už jí trvalo jen chvíli, než se oblékla. S obvazováním hrudníku se ani nezdržovala. Stejně bylo takhle časně venku ještě chladno a oni budou celou dobu pouze sedět na koni. Pod tolikerými vrstvami oblečení si nikdo ničeho nevšimne.

Pouze vlasy si stočila copu pod hučku. Mnohokrát již držela v ruce nůž, aby se jich zbavila. Bylo to příliš riskantní. Vždy si však vzpomněla na otce. Porušila již tolik jeho přáná, že tohle už mu provést nedokázala. Bylo to zatím snad jediné, co dodržela.

Nasadila si tedy i kápi pláště, aby jí prudký vítr hučku nestrhl a chlad jí nepronikla na krk a záda. Teprve pak popadla svůj vak a vyšla ven na nádvoří.

Slunce se ani ještě neodtrhlo od obzoru a od tvrze se vydala skupina deseti jezdců. Jeli jen krokem, aby se koně příliš rychle neunavili, čekala je dlouhá cesta.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 6. kapitola: