OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 7. kapitola

17.03.2010 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3338×

7. kapitola

Krajina byla naprosto tichá a netečná. Mlha se táhla všude okolo v provazcích a halila vše do bělostného hávu. Deset postav projíždějících na koních sotva narušilo tuhle nehostinnou atmosféru. Po celém dni v sedle již byli všichni znavení, že už i jejich prvotní halas utichl.

„Večer si to sedlo budu muset od zadnice snad odříznout,” zabručel John a poposedl si snad už posté do jiné polohy. Byl statný, ale nikdy se netajil svým odporem k jízdě na koni. Raději stál hezky na vlastních nohou, které se mu nikdy nemohly splašit. Leda tak po pár džbáncích vína.

„Neboj, do setmění jsme v hostinci,” uklidňoval jej Hector, který už tuhle cestu jel mnohokrát a znal každou její zatáčku. Aniž by si to uvědomil, ústa se mu zvlnila při pomyšlení na zahřátou postel a to, jak ze sebe konečně dostane provlhlé oblečení.

Miranda povětšinou mlčela. Byla zvyklá na nepohodlí a jízdu na koních zbožňovala. I ona byla sice už rozlámaná, ale její nadšení z téhle cesty ji stále ještě neopustilo. V dobré náladě ani nekomentovala poznámky ostatních, že když oni jsou promrzlí, tak ona, takový prcek, musí už být na šutr.

Zanedlouho se opravdu z poza zatáčky vyhoupl výhled na útulný hostinec. Byl to větší dům s mnoha přilehlými budovami. Z oken se linulo teplé světlo a ozařovalo pomalu se šeřící okolí. Aniž by si to uvědomili, zrychlili krok.

S hekáním se skulili ze sedel a procvičovali ztuhlé nohy.

„Hej!” zahalekal Hector a zabušil na vrata. Ta se po chvilce otevřela a Hector se bez okolků prodral i se svým koněm na dvůr. Mladičký pacholek měl co děla, aby vůbec stačil uskočit.

Miranda cítila, jak má obě nohy po dlouhých hodinách v sedle zdřevěnělé. Těžkopádně vedla koně spolu s Willem do stájí. Pacholek jen ztuhle zíral na velká zvířata a odmítal se k nim i přiblížit. Nešlo se mu ani divit. Shirský koně byli dost vzácní a také jedni z největších.

„Ty nejsi zmrzlej?“ zahučel Will, ale v očích měl děkovný pohled. O koně se staral většinou on. Miranda však věděla, že líp se zahřeje hřebelcováním, než horkým vínem, které jí tak nanejvýš stoupne do hlavy.

„Jako rampouch,“ zasmála se. „Jenže nechat tě to dělat samotnýho, tak to budu muset poslouchat další tři dny.“

„Se ví,“ houkl a mrkl na ni. Will byl docela střízlík. Vytáhl se do výšky, ale tělo měl spíše samou šlachu a velký srdce, do něhož se vešly všechny čtyřnohý potvory co potkal a tihle obři na čtyřech kopytech obzvlášť.

V tom chladu pracovali oba rychle a brzy už byli všichni koně vyhřebelcovaní. Miranda poplácala jednoho z koní, který měl hlavu zaraženou do koryta s mačkaným ovsem a vydala se s Willem dovnitř.

Většina chlapů už se pomalu začala rozcházet do pokojů, a někteří i v doprovodu jednoho z místních děvčat. Mirandě na ně stačil jediný pohled, aby si je zařadila mezi ne právě počestné ženy. Bylo jí to však jedno. Chlapi se rádi vytahovali, takže o tom co bude na pokojích následovat měla celkem jasnou představu.

Raději tedy popadla kus sýra a chleba a šla si najít postel, kde bude alespoň trochu klid na spaní. Jí a Willovi samozřejmě nechali ten nejmenší, kde byly postele už tak přimáčknuté k sobě, že si budou s Willem v noci nespíš funět za krk. Ale byl docela čistý a postel pohodlná. To jí naprosto stačilo.

Právě polykala poslední sousta, když se na dveře ozvalo zabušení. Zvedla hlavu a čekala kdo vejde, ale nic.

„Co je?!“ houkla hlasitě, aniž by se zvedla z postele.

Do pokoje vešel sir Roger. Zvědavě ji přejel pohledem a pak si sám pro sebe kývl. Jako by si odpovídal na vlastní otázku.

„Jen jsem se chtěl zeptat jak to jde.“

Miranda věděla co tím myslí.

„Dobře,“ odpověděla. Jeho pohled ji pozorně sledoval, jako by se snažil něco z ní ještě vyčíst. „Žiju s vámi pěkných pár roků, tak ani jiný život už neznám,“ zamračila se. „Říkal jste, že se mnou budete zacházet jako se všemi ostatními a já to beru. Vyhovuje mi to tak.“

Ještě ji chvíli sledoval, jak na něj hledí podmračeným pohledem. Nelíbilo se jí, že by jí náhle nevěřil. Vždycky to zvládla a mnohdy líp něž ostatní.

Sir Roger nakonec kývl.

Na chodbě se ozvaly kroky dvou párů ženských bot. Došly až před Mirandin pokoj, který byl až na konci chodby a byl tu největší klid.

„Taky vytuh?“ zaslechla Miranda ženský hrubý hlas.

„Jako špalek,“ zasmála se jí v odpověď druhá.

„Na jak dlouho to vidíš?“

„Tak do půlnoci, pak se proplížím zpátky, prudce ho vzbudím a budu se tvářit udýchaně. Stačí jim trochu pochválit jaký jsou kanci a jsou spokojený jak mimina.“

Miranda se zahryzla smíchem do ruky. Moc dobře věděla kdo z chlapů s touhle odcházel.

„No, tak já raději půjdu,“ zamumlal rozpačitě sir Roger a kývl na Mirandu dusící se smíchem. Obě ženy na chodbě okamžitě zmlkly, když se dveře kousek od nich otevřely, a raději se přesunuly jinam. Za což jim byla Miranda opravdu vděčná. Sice by se mohla dozvědět pár opravdu zajímavých informací, ale oči se jí už samy zavíraly.

Jen co dolehla, okamžitě únavou usnula.

Probudilo jí až zavrzání dveří. Will se konečně plížil dovnitř. Miranda se chtěla jen otočit na druhý bok, ale protivné zachichotání ji donutilo zaostřit na dvě postavy ke dveřím. Dalo jí hodně práce, aby nahlas nezaklela. Will si ještě stihl najít nějakou, co mu zahřeje postel, a nejen tu.

Miranda chytila polštář a hlavu narvala pod něj. I přes hučku, co si na noc nechala a polštář ale slyšela vše co se na vedlejší posteli odehrávalo se všemi detaily.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 7. kapitola: