OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 8. kapitola

09.04.2010 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3400×

8. kapitola

Hostincem se brzy ráno začal rozléhal lomoz a pobíhání nohou. Pacholci se rozběhli po práci kolem zvířat, která se hlučně začala ozývat o svůj příděl a v kuchyni se už na plotnách připravovala snídaně pro hosty.

Miranda se dvakrát převalila na posteli, než konečně otevřela oči. V noci jí sice chvíli trvalo usnout, přes ty zvuky z vedlejší postele, ale nakonec se jí to podařilo a až do rána spala tvrdě jako dřevo. Rukou si přejela po hučce, aby zkontrolovala, zda skrývá její dlouhé vlasy. Zastrčila si pár vypadlých pramenů a vylezla z postele.

Okolo byl chlad tak nikomu nebylo ani moc divné, že z pokoje vylezla již oblečená do košile i vesty. Zamířila si to přímo do umývárny, která byla vlastně vybavená jen korytem a džbány s nanošenou vodou.

Postávali tu už Hector a Johnem a chrstali na sebe rychle ledovou vodu. Stékala jim z vlasů na holé hrudníky. John bez košile připomínal medvěda, jak byl zarostlý. Miranda kolem nich nevšímavě prošla a dlaněmi si chrstla vodu do tváře.

„Neflákám to Miro, kdo pak má vedle tebe dalších pár dní vydržet?“ zahalekal Hector.

„Nech ho, chudáčka neduživýho,“ šťouchl do něj John. „Prostě se před náma stydí. Ještě mu na bradě nevyrašil ani chlup.“

„Kdybych nějaký potřeboval, vím kam si pro nějaký dojít,“ odsekla Miranda a kývla k Johnovi. Dale je však ignorovala. Zaplést se těma dvěma do slovní přestřelky, to by mohlo taky skončit až po poledni a nebo pár pohlavky.

Ostatní se už naštěstí také začali trousit z pokojů a sir Roger již mířil z kuchyně s vaky, v nichž se ukrývaly zásoby na příštích pár dní. Netrvalo tedy dlouho a skupinka se opět vydala na cestu. Šli krokem avšak vytrvale a zastavovali jen při přenocování.

Zdlouhavé chvíle většinou vyplňovali nadsazenými historkami a rýpání do sebe navzájem. Byli zvyklí spolu trávit většinu svého času. Na tvrzi tomu nebylo jinak. Cesta tedy ubíhala v relativním klidu.

O tři dny později se již krajina okolo změnila na pečlivě obhospodařovaná pole a množství menších vesnic a k večeru zahlédli věže královského města. Čím více se blížili, tím lépe Miranda rozpoznávala hradby a jednotlivé domky nalepené na sobě. Hleděla na Willova záda s kamenným netečným výrazem. Avšak uvnitř byla napjatá a hltala vše okolo. Nikdy takové prostředí nepoznala. Takové množství domů, lidí a ten neskutečný rozdíl mezi nimi. Od otrhaných žebráků v koutech, po ženy v nadýchaných šatech, že by snad ani dveřmi neprolezly.

Hectora, který je vedl v čele skupiny celou cestu, vystřídal sir Roger. S nedotknutelnou autoritou projel okolo stráží až na zadní dvůr hradu. Všichni jim uctivě uhýbali. Nemuseli vidět ani jejich znak vypálený na rameni a hned jim bylo jasné o koho jde.

Miranda s ostatními seskákali z koní a už se k nim hnali podomci, aby koně přidrželi. Mladíci těkali pohledem mezi obrovskými zvířaty a těmi, kdo na nich přijeli. Členové gardy mezi sebou nepronesli ani slovo. Jejich souhra za ty roky byla dokonalá a moc dobře věděli, že to ještě umocňuje hrozivý dojem, který na své okolí vrhali.

Will zkoumavým pohledem přejel po mladých mužích a nakonec se vydal s nimi do stáje. Chtěl mít jistotu, že o ně bude opravdu dobře postaráno. Jako zvířata byli jejich koně velmi cení, ale jejich výcvik z nich dělal nenahraditelného partnera v boji.

Miranda se stejně jako ostatní vydala za sirem Rogerem do nitra hradu. Vedl je zešeřelými chodbami do části sloužící k ubytování stráží. Miranda si prohlížela strohé vybavení pokojů, které však bylo mnohonásobně pohodlnější, než-li na jaké byli zvyklí. Hodili si vak na pelest a zamířili do jídelny.

Bylo již poměrně pozdě a místnost byla osvětlena loučemi. Všichni z hradu již byli dávno po jídle, takže měli jídelnu sami pro sebe. Jen co dorazil sir Roger, posadili se všichni k jednomu stolu a čekali na jeho instrukce.

Sir Roger přejel všechny své muže pohledem a musel se pousmát jejich nedočkavosti. Přesto sám dobře věděl, jak se cítí. Pro to hle byli všichni cvičeni. Pro tuto službu králi obětovali celé roky tvrdé dřiny na cvičišti a trénovali je na vše co by mohli jednou při ochraně královské rodiny potřebovat.

„Dorazili jsme právě v čas,“ započal. „Francouzskou delegaci očekávají zítra v podvečer a předpokládají, že se zdrží asi dva týdny, nanejvýš měsíc. Po tuto dobu vystřídáme běžnou stráž hadu při ochraně krále a jeho rodiny.“

Na chvíli se odmlčel, že pár mužů netrpělivě i přikývlo, aby jej postrčili k dalším informacím.

„Já a pět dalších budeme hlídat přímo Jeho královskou výsost a další budou mít na starosti Její výsost a dva prvorozené prince. Pokud se ze strany Francouzů jedná o nějakou léčku, byla by určitě zaměřena na tyto nejvlivnější osoby, proto je máme na starosti přímo my.“

Všichni souhlasně přikývli. Byla to nejpravděpodobnější strategie.

„Takže kdo...“ zahučel nedočkavě Rhys, který byl sice výborný a silný bojovník, ale přesto občas připomínal svými kousky a povahou rozverné dítě.

„Takže,“ utnul ho sir Roger, „Jeho výsost budeme mít na starosti já s Hectorem, Johnem, Mirem, Derekem a Rhysem, Její výsost bude ochraňovat Seban a Will a vy dva bude každý hlídat jednoho z princů,“ pokynul Teronovi a Edmundovi.

Rhys nadšeně dloubl pod stolem loktem do Dereka až sebou bolestně trhl. Miranda protočila pohled. Bylo jí jasné, proč má s nimi hlídat přímo krále, protože nechat Rhyse samotného by mohlo nadělat více problémů než užitku. Všichni přijali svůj úkol bez sebemenších výhrad a rozhodně přikývli.

„Výborně, tak se běžte pořádně vyspat, protože to může být naposled na několik dalších týdnů,“ zašklebil se na ně sir Roger. Všichni okamžitě poslechli. Z cesty byli ještě rozlámaní a znavení. Představě pohodlné postele po dvou nocích na chladné a vlhké zemi nedokázal nikdo z nich odolat.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 8. kapitola: