OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 9. kapitola

12.04.2010 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3245×

9. kapitola

Miranda se vzbudila již za bílého dne. Za dveřmi byly občas slyšet rychlé kroky. Měla opět pokoj s Willem a také se Sebanem a Rhysem. Z ostatních třech postelí se ještě linulo hlasité chrápání a tak se toho rozhodla využít. Proplížila se z pokoje ven a vyrazila na obhlídku.

Tato část hradu byla vyčleněna pro hradní stráž, tak se nemusela obávat, že by vešla někam, kam nemá. Po chvíli hledání však nalezla něco, po čem toužila každičkou částí svého těla. Pomenší

místnost v jejímž středu byla těžká káď a u zdi velký krb.

Zaklapla za sebou dveře a přešla k doutnajícímu ohni. S polínek stoupal dým a sem tam se objevil menší plamének. Okamžitě přiložila a nahlédla do kotlu nad ním. Byl plný nanošené vody a naštěstí i docela teplé.

Děkovala Bohu za tuto rozmařilost, že si udržovali stále připravenou teplou vodu a pomalu ji začala nosit do kádě. Během chvilky tak byla voda připravená a ona ze sebe začala shazovat oblečení. U nohou se jí vršily šaty, všechny ty vrstvy, které měly zabránit proniknout zrakům ostatních.

Slastně přimhouřila oči, když se nahá přehoupla přes okraj a nohy vnořila do teplé vody. Po tolika dnech po bahnitých cestách na koňského hřbetě se cítila jako pod několika palcovými nánosy špíny a potu.

Sklouzla na dno a pokrčila nohy, až se celá ponořila pod hladinu. Měla chuť se rozesmát, jak úžasně se cítila. Popadla kus připraveného mýdla a pečlivě se mým začala drhnout. Sdírala špínu z každého kousku svého těla i z dlouhých vlasů, až po hladině plavala našedlá pěna směsi levandulového mýdla a špíny.

Mozolnatýma rukama si vyplachovala poslední zbytky pěny z vlasů, když se náhle rozrazily dveře. Mirandě se děsem téměř zastavilo srdce a okamžitě sklouzla pod vodu. Napjatě přikrčila nohy pod vodou, aby byla schopná okamžitě reagovat. Nad hladinou byl vidět jen pár jejích tmavých očí.

Jako ostříž hleděla na buclatou ženu ve dveřích. Stála tam s osuškami v rukou a chvíli se překvapením ani nehla. Teprve po pár okamžicích vstoupila a zabouchla za sebou dveře. Miranda se ani nehnula a čekala její reakci. Žena se však už chovala naprosto klidně a přirozeně.

„Ty teda riskuješ děvče,” zakroutila žena hlavu, když pokládala osušky. „Jestli by tě tu některej z chlapů našel, tak... Ani domýšlet si to nechcu.”

Mirandě se mozek rozjel naplno. Pokládala ji za nějakou služku tady z hradu. Úlevně si vydechla až jí kolem nosu zalechtaly bublinky. Vynořila se nad hladinu až po ramena a co nejnenápadněji se natáhla před okraj kádě a přehodila přes hromádku svého mužského oblečení spodní lněnou košili.

Žena ji jen přelétla opět pohledem, ale na nic se jí nevyptávala. Sama byla upovídaná za dva.

„Když tě příště taková bláznivina, jako koupání se v chlapské umývárně, znova napadne, tak si aspoň zastrč závoru,” zabrblala k ní ještě a vykročila opět ke dveřím. „Holka bláznivá.”

Miranda se chytila okraje kádě a zahleděla na zavírající se dveře. Z vnitřní strany opravdu byla dřevěná závora. Představa teplé vody ji tak strhla, že si toho předtím ani nevšimla. Ta ženská měla pravdu. Musela být opravdu bláznivá. Miranda sama nad sebou zakroutila hlavou a hbitě vyskočila na kamennou podlahu. V momentě už závora doklapla na své místo.

Zpět do vody se však už nevrátila. Přesunula se raději před krb, v němž už praskal oheň. Dlouhé vlasy si přehodila přes rameno a nechala je za občasného prohrábnutí schnout. Přemýšlela nad životem tady. Byl velmi odlišný od toho, který znala. Každý musel na každého dohlížet a cítila z nich nedůvěru jednoho ke druhému, jako by čekali, kdy je ten druhý podrazí, aby se sám vyhoupl o stupínek výše.

Nikdy by nedokázala takhle žít.

Raději však takovéto nesmysly vyhnala z hlavy a znovu si oblékla své oblečení. Když došla do jídelny, všichni už tu byli a hladově do sebe házeli připravené jídlo. Miranda se k nim více než ochotně přidala.

„Nikdy nepochopím,” zahuhlal John s plnou pusou, „jak se toho do tebe může tolik vlízt Miro.”

„Víš Johne, to není o velikosti, ale o výkonu,” zašklebila se na něj potutelně. Nikdy se netajila pýchou nad tím, že dokáže složit k zemi i tak obrovského chlapa jako byl John.

„Hmm, tak to potom jo,” zabručel a rozverně ji plácl po zádech až narazila do desky stolu.

„Tak dost hraní, jdeme,” zavelel sir Roger, když zpozoroval jak se jeho muži dostávají do až příliš bujaré nálady.

Všichni jej okamžitě poslechli a vstali aniž by dojedli. Jen Seban si nenápadně ještě schoval kus čerstvého chleba pod plášť. Procházeli chodbami a schodišti, dokud se nedostali na otevřené hradby. Miranda fascinovaně přistoupila až k opevnění a shlížela na scenérii pod nimi.

„Páni, jako mraveniště,” žasl Rhys vedle ní.

„Přesně tak, a v tom mraveništi se budete muset vyznat,” zazněl ke všem autoritativní hlas sira Rogera. Během dalších několika hodin se jim snažil vštípit základní fakta o orientaci v labyrintu hradních chodeb a budov.

Všichni pozorně poslouchali a jen občas do sebe potutelně šťouchali, pokud se jim zdálo, že ten vedle výkladu nevěnuje dostatečnou pozornost, tedy menší než sám dotyčný. Sir Roger jim to toleroval, ale i on měl jen jednu trpělivost.

„Johne!”

„Fo?” zahuhlal s plnou pusou, prskajíc okolo.

„Ty žroute, ten byl můj!” ohnal se po něm naštvaně Seban, když zmerčil zbytek svého uloupeného chleba.

„Fmůla,” zašklebil se na něj John a ucukl s rukou, aby mu nevytrhl ten zbytek.

Sir Roger už začínal nabírat sytě červenou barvu a Will se pokusil vycouvat o kousek dál v předzvěsti problému. Všechny však zachránil mladík z hradní stráže, který k nim rychle běžel, dokud se několik metrů před nimi nezasekl na místě.

„Už přijíždějí, ze severozápadu!”

Jen to ze sebe vychrlil, znovu se otočil a prchal zpátky.

Všichni se po sobě podívali. Všem se na tváři objevil ten samý výraz napětí a očekávání.

„Tak se na ně půjdeme podívat ne?” podotkl sir Roger. Ve tváři mu pohrával spokojený úsměv, když se rozverná smečka okamžitě proměnila v devět profesionálů, kteří byli připraveni okamžitě ke své práci.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 9. kapitola: