OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život se dá přežít-2. kapitola: V tomhle nejsem sama

12.05.2009 (13:52) • TynaChan • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1126×

Ráno mi dalo velkou práci vstát z postele, nechtěla jsem uvěřit, že to co se dělo včera, není jen sen.Jenže o tom, že je to realita, svědčilo mé rozházené oblečení, 3 DVDéčka na nočním stolku z půjčovny a kniha, kterou jsem včera dočetla.
S námahou jsem vstala z postele a navštívila koupelnu, kde jsem se umyla, namalovala,učesala...prostě znáte to, co holky ráno dělají v koupelně. V pokoji jsem se oblékla a šla jsem rovnou do předsíně.
Dole bylo mrtvo. Z mísy jsem si vzala jen jablko a vydala se na cestu. Bylo brzy, dost brzy na to, abych jezdila tramvají a pak bůhvíjak dlouho stála u školy.
Vydala jsem se na cestu pěšky, přesto jsem ale stála před školou moc brzy. S iPodem v ruce jsem čekala než školník otevře dveře. Konečně jsem se dočkala a vstoupila jsem do budovy školy. Přezula jsem se a dřepla si na gauč ve vestibulu. Za nedlouho přišlo udýchané děvče asi v mém věku a zamířila ke mně. Měla dlouhé zrzavé vlasy zapletené v copu, který jí splýval skoro až k bokům. Oči měla podmalované černou tužkou a rty přetřené lesklým balzámem.
"Mohla bych se tě zeptat? Kde je tady ředitelna?" začervenala se.
"Jo, jasně. Musíš po těhlech schodech nahoru...nebo já tě tam odvedu." řekla jsem přátelsky a ona vypadala, že je ráda, že v tom není sama. Stejně jako já.
Vyšly jsme společně schody a vydaly se dlouhou chodbou až na konec,kde sídlila zástupkyně s ředitelkou.
"Mimochodem... Já jsem Anna. A ty?" řekla, a mě okamžitě v mysli vzplanula myšlenka na Annu,se kterou jsem se už bohužel seznámila.S tou rasistkou, jízlivou a nepříjemnou. Ale tahle vypadala 100x mileji. Téměř okamžitě jsem si jí oblíbila.
Probrala jsem se ze zamyšlení: "Ráda tě poznávám, já jsem  Sayu."
To už jsme zvonily u dveří ředitelny a skoro ihned nám otevřela zastupkyně. "Ahh,konečně jste tady. Pojďte obě dvě, Sayu, ty tady máš ještě vyplnit nějáký formulář." vrazila mi do ruky papír a Aničku si vzala do kanceláře. Začetla jsem se do dotazníku  a okamžitě vyplňovala:
1. Co bys nechtěl/a vidět ve škole?
Rasismus,šikanu
2. Máš nějáký nápad, jak oživit výuku ve škole?
Přednášky,výlety
Takhle to šlo ještě dalších 8 otázek a bylo hotovo. Odevzdala jsem papír a spolu s Aničkou do  třídy. Přijala mou nabídku, že si ke mně sedne.
V průběhu dne se nedělo vskutku nic zajímavého, snad leda by jste považovali za zajímavé to, že jsme obě čelily urážkám jízlivé Anny, která prohlásila, že se nechá přejmenovat, aby se nemusela jmenovat stejně jako druhá nejošklivější holka na škole: první jsem byla samozřejmě já,jak jinak. Dostali jsme seznam učebnic, jejich ceny, průběh celého školního roku a podobně.
O tom hezkým klukovi jsem se dozvěděla jen to, že se jmenuje Tomáš, nic víc.
Po škole jsem se stavila doma pro peníze na učebnice a šla jsem do NeoLuxoru, knihkupectví na Václaváku, abych si zavčasu obstarala všechny knížky. Potkala jsem tam většinu naší třídy, včetně slečny-která-nemá-ráda-žlutou, která tam byla se svojí mámou, která budila dojem, že buď ráno, stejně jako její dceruška stráví 2 hodiny před zrcadlem, nebo vyskočí ráno z postele v perfektním kostýmku, s vyfoukanou hlavou a pečlivě obtaženými rty konturovací tužkou.
Večer jsem strávila na skypu, icq, a windows live messenger, všechno doma bylo hotové, tak proč se něják omezovat.

Autor: TynaChan, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život se dá přežít-2. kapitola: V tomhle nejsem sama: