OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život vraha 2

23.06.2014 (10:00) • Mieko • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 650×

Kapitola druhá - začátek

„Takže vy o sobě tvrdíte, že jste nájemný vrah?“ zeptal se psychiatr.

„Ne, já to o sobě netvrdím, já to vim.“

„Jistě, pane, a proč si to myslíte?“

„Vy to ale vědět nechcete. Už jste si dávno udělal závěr. Tyhle otázky jsou jenom ozdůbky.“

„Když si to myslíte, ale i přesto, můžete mi odpovědět?“

„Ne!“

„A co kdybyste mi začal vyprávět váš příběh od začátku, protože ten pán, kterého se tak bojíte, a který vás chce, podle vaší domněnky zabít, mi nabídl docela dost peněz za to, že vás propustím z nemocnice. A jediný důvod, proč tu ještě jste, je ten, že ta milá doktorka, která vás sem poslala, je má dobrá přítelkyně.“

Musel se pousmát, v takovéto situaci ještě nebyl. Komunikace s lidmi mu nikdy nijak nešla a on ji ani nepotřeboval. Většinou to bylo ve stylu přijít, zabít, odejít. Rozhodl se však svůj příběh vyprávět.

Všechno to začalo před pěti lety. V té době jsem se už dostal ke špičkám ve svém oboru. Tehdy mi bylo dvacet let. Možná si řeknete, že jsem docela mladý na tuhle práci a nějakej nováček, ale tak to nebylo. V té době jsem si už mohl vybírat, co udělám. Nabídek bylo docela hodně. Bohužel jsem si vybral špatně. Měl jsem zabít jednoho podnikatele, docela nuda a obvyklé zadání. Vše šlo hladce. Byl jsem na střeše protějšího domu jeho oblíbené restaurace, kde měl ten večer být. A on přišel přesně na čas, přesně jak mi bylo řečeno. Nijak mě nerozhodilo, že se všechno odehrává přesně tak, jak je to napsané, někdy se to tak děje, cíl přišel, a to bylo důležité. Počkal jsem, až usedne ke stolu, až si objedná jídlo, a v momentě, kdy mu ho číšník donesl a on si dal první sousto do pusy, jsem zmáčkl kohoutek. Už nikdy nestřílím lidi, co jsou v restauracích nebo na veřejných místech, kde se může kdokoliv připlést do rány. A to se taky ten večer stalo. Ta žena si pravděpodobně chtěla odskočit na záchod, ale zvedla se ze svého místa přesně ve chvíli, kdy kulka vlítla do restaurace, už ji nikdo nemohl svalit na zem. Kulka jí vklouzla do těla, byla na místě mrtvá. Samozřejmě průšvih, takovéto chyby se neodpouštějí, i když vám dá zákazník druhou šanci a vy svůj úkol splníte, vždy to má vliv na vaší budoucnost. Ta žena se jmenovala Kate Domingo a bylo to manželka jednoho významného policisty, myslím, že zrovna slavili nějaké výročí.

Nechytili mě, ani mě nepodezřívali. Myslel jsem, že jsem za vodou. Ale věci, které se týkají policistů, nejdou tak jednoduše přejít. V té době jsem byl ještě docela naivní.   

„A vy si myslíte, že jste za těch pět let vyspěl?“

„No, teď se mi zdá, že jste spíš naivní vy.“

„Proč tak usuzujete?“

„Vy si vážně myslíte, že když se člověka někdo snaží pět let zlikvidovat, je stále naivní?“

„Dobrá, omlouvám se. Pokračujte prosím.“

Ozvalo se klepání na dveře, které se potom otevřely. Ve dveřích se objevila drobná postava oděná v bílém lékařském plášti. Byla to ta samá doktorka, která mě sem poslala.

„Omlouvám se, jen jsem přišla zkontrolovat klienta.“

„Ahoj, Alice, jen pojď dál. Stejně si myslím, že je čas na pauzu.“

„Alice? Jako Alice in wonderland?“

„Do mého jména vám nic není, pro vás jsem doktorka O'Shanahan, mimochodem, jaké je vaše jméno, pořád vás máme pod neznámým.“

„Moje jméno. No, mám jich docela dost. Které byste chtěla slyšet?“

„Máte nějaký doklad?“

„Dobrá, Oliver Forbes“

Autor: Mieko, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život vraha 2: