OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život vraha 4

11.07.2014 (14:00) • Mieko • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 707×

Kapitola čtvrtá – Otec

„Kuchyň?“ optal se.

„Tam,“ odpověděla mu doktorka a ukázala směrem na nejmenší místnost v bytě. „Nebyly by lepší střelné zbraně?“

„Byly, máte nějaké?“ odpovídal jí a lovil všechny nože, které viděl.

„No, něco by tu bylo.“ Otevřela skříňku, ve které se nacházel celý arzenál.

Nevěřícně sledoval skříň. Nebyl čas na to ptát se jak. Sebral zbraně, které před ním byly, a šel do akce. Už předtím se rozhodl žít. A dostal další šanci. Rozhodně ji nehodlal teď ztratit. Domingo už byl vevnitř. Zahodil sekeru a šahal po zbrani. Pomalé, na Olivera moc pomalé. Tentokrát neudělá žádnou chybu. Stačilo několik výstřelů a detektiv ležel na zemi v kaluži krve. Jeho společníci na tom nebyli o moc lépe. Jejich vnitřnosti se nacházely na stěně za nimi. Stačila jedna výměna zásobníků a pět let skrývání bylo vymazáno. Otočil se na doktorku, která se schovávala za pracovním stolem.

„Psychicky nemocný nejsem. Říkal jsem pravdu. Ale myslím, že to vám bylo jasné. Tak proč to divadlo? Pro koho pracujete?“

„A pro koho vy?“

„Pro sebe.“

Otočil se a byl na odchodu. Ještě za ním vyběhla na chodbu. Ani se neotočil, nepotřeboval ji už nikdy vidět. Proč taky. Teď mohl žít. Bez pronásledování. 

Zůstala sama. Všude byla krev a mrtvoly. Celá policejní jednotka byla rozprášena v jednom okamžiku a její zbytky se nacházely na stěnách. Zvedla do ruky telefon.

„Halo, tati?“

„Co potřebuješ, dceruško?“ ozvalo se z telefonu.

„Ehm…víš, jak sis tu schoval ty zbraně.“

„Stalo se něco?“

„No, mám tu teď hektolitry krve a několik mrtvol.“

„Vydrž, už jedem.“ Položil telefon.

Alice se posadila do křesla a pozorovala okolí. Celý život utíkala od těchto situací, když byla plnoletá, odstěhovala se od svého otce, aby už nemusela být svědkem těchto událostí. Na rozdíl od něj se rozhodla životy zachraňovat a ne je brát. Netrvalo to dlouho a do bytu dorazilo několik lidí. Všichni byli naprosto důvěryhodní zaměstnanci jejího otce. Začal velký úklid. Tito lidé byli v tomto profesionálové a netrvalo jim to dlouho. Pak se ve dveřích ukázal on. Alicein otec, Helmut Zuckerklein.

„Co jsi tu vyváděla?“

„Nic.“

„Nevypadá to jako nic.“

„Taky to nevypadá jako něco.“

„Alice! Pokud ses do něčeho zapletla.“

„Nezapletla.“

„A kopa mrtvol se ti tu objevila jen tak?“

Alice se nadechla, nevěděla, co mu má říct, ale něco z ní muselo vypadnout. Když vtom se ve dveřích objevil opět Oliver a stal se středem pozornosti.

„Nenechte se rušit,“ řekl, otočil se a byl opět na odchodu. Zarazil ho ovšem zvuk zbraní. „Dobře, dobře.“ Zvedl ruce nad hlavu a otočil se zpátky.

„Kdo jsi!“ optal se Helmut Zuckerklein.

„Nikdo.“

„Chlapečku, nehraj si se mnou! Tohle je tvoje práce?“

„Možná.“

„Možná bys měl zhodnotit svoji situaci.“

Usmál se, tahle hra ho vždycky bavila a on moc dobře věděl, jak se hraje. Pokud řekneš něco, co se tomu druhému nelíbí, zabije tě.

„Nebavíš mě!“ řekl Helmut Zuckerklein vytáhl zbraň a vystřelil.

Oliver se lekl, tuhle reakci nečekal. Nikdy nikdo uprostřed hry nezačal střílet. Čekal bolest, ale ta nepřicházela. Ztuhnul. To, co viděl, vidět nechtěl. Doktorka O’Shanahan chtěla zastavit svého otce a postavila se do rány. Na břiše se jí začala objevovat červená skvrna, která se stále zvětšovala. Alice se chytla za břicho a svalila se na zem. Helmut Zuckerklein k ní hned přiskočil, stejně jako dalších pár chlapů, a pokoušel se zastavit krvácení. Tak rád by jí pomohl, ale co mohl dělat. Neměl čas! Bylo to stejné jako před pěti lety. Otočil se ve dveřích a utíkal z doktorčina bytu.

Autor: Mieko, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život vraha 4: