Zlomený ďábel. Nebo anděl? - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Catharina Elssonová žije v Deitroitu. Má spokojený život, i když občas nemají na elektřinu. Ale sociálka je jiného názoru. Jednou si pro ni přijedou a odvezou ji do dětského domova. Ujme se jí nová rodina. Catharina se musí naučit žít s milionáři a jejich synáčkem Loganem. Nová škola. A nový krásný kluk.

29.07.2014 (11:00) • simapj • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1638×

Tahle povídka mě napadla teprve včera, ale i tak jsem ji sem musela dát, takže doufám, že se bude líbit. Přeji příjemné čtení.

Simapj

Vystoupala jsem do osmého patra paneláku, ve kterém jsem bydlela s otcem. Překvapením pro mě bylo to, že jsem v našem bytě našla vyndané dveře z pantů a vevnitř dva lidi. Muž a žena. Otočili se na mě a já si je mohla prohlédnout. Blondýna s přísným obličejem a velkými brýlemi naraženými ve vlasech. Měla na sobě tmavě modrý kostýmek a v ruce držela nějaký papíry. Muž po jejím boku působil přátelsky, ale v černém obleku vypadal upjatě.

„Slečna Elssonová?“

„A… ano,“ odpověděla jsem zaskočeně.

„Joe Donaldson a tohle je Emília Arventová. Jsme ze sociální péče,“ představil se a podal mi ruku.

„Co tady děláte? Proč jste tady?“

„Půjdete s námi, slečno.“

„Ne, nikam nepůjdu.“

„Slečno, nedělejte problémy a pojďte!“ zvýšil nebezpečně hlas.

„Ne, nepůjdu!“ křičela jsem. Muž mě popadl za ruku a táhl mě ven z bytu. I když jsem se snažila sebevíc, nezmohla jsem proti němu nic. Dotáhl mě až na ulici a posadil mě do velké bílé dodávky. Po chvíli už vjížděl na dálnici. Zastavil před jednou budovou. Ani jsem se nemusela dívat na nápis na budově. Až moc dobře jsem věděla, kde jsem. Stála jsem před jediným děcákem v Deitroitu. Z auta vystoupila žena a vedla mě dovnitř. Muž šel za námi a nesl moje tašky. To nemyslí vážně! Já tady nebudu! Nikdy! Zavedli mě do jednoho pokoje a položili mi tašky na postel, která vypadala dost chatrně. Žena odešla jako první.

„Do týdne si pro vás přijede nová rodina. Nemusíte se bát, dlouho tady nebudete. Příjemný pobyt, slečno Elssonová,“ dodal muž, než odešel. Byla jsem v šoku. Naprosto mimo. Jak nová rodina? Já mám svoji rodinu. Žádnou jinou nechci! Rozhlédla jsem se po pokoji. Bylo tam jen jedno okno a bylo zamřížované. Zbytek pokoje vypadal jako luxusní vězení. Velká, jistě prolezlá červotoči skříň. Pracovní stůl, který vypadal jako z filmu pro pamětníky, židle vypadala nápodobně a pak postel. No to snad ne! To radši budu spát na zemi. Došla jsem k oknu a vyhoupla jsem se na parapet. Chytila jsem mříže a pokusila jsem se s nimi hnout. Samozřejmě marně. Kruci! Seskočila jsem dolů a z tašky jsem vyhrabala MP3 a sluchátka. Znovu jsem se vyhoupla na okno a pustila jsem si písničky.

When the days are cold
And the cards are all fold
And the saints we see
Are all made of gold

Do uší mi zněl hlas Dana Reynoldse, který mě vždy dokázal dokonale uklidnit, ale na tuhle situaci nestačili ani Imagine Dragons.

When your dreams all fail
And the ones we hail
Are the worst of all
And the blood runs stale

Vztek, bolest a zlost se ve mně jen vařily. Přece mi nemůžou vzít mýho tátu. Vždyť je jediný, koho mám. Tak jsme občas neměli na elektriku. No a co? Já si žila dobře.

I wanna hide the truth
I wanna shelter you
But with the beast inside
There’s nowhere we can hide

Nejspíš můžou. Už to udělali. Parchanti!! Udělám všechno proto, aby té nové rodině znepříjemnila život. Snad si nemyslí, že mě tam udrží. Při první možné příležitosti zdrhnu.

No matter what we breed
We still are made of greed
This is my kingdom come
This is my kingdom come

When you feel my heat
Look into my eyes
It’s where my demons hide
It’s where my demons hide
Don’t get too close
It’s dark inside
It’s where my demons hide
It’s where my demons hide

Do pokoje vešla postarší žena s tácem v ruce. Hned se mi začaly sbíhat sliny. Od oběda ve škole jsem nic nejedla. A navíc se můj oběd dal považovat za žrádlo pro prasata, a ne oběd pro středoškoláky. Vyndala jsem si sluchátka z uší.

„No tak pojď se najíst! Vypadáš hladově… a naštvaně,“ pobízela mě ta žena. Seskočila jsem z parapetu a zasedla jsem za stůl, kde přede mnou ležel losos, který vypadal neuvěřitelně lákavě.

„Tak jak se jmenuješ? Já jsem Sophia Meliansová,“ představila se mi a já si ji proti své vůli už teď oblíbila.

„Catharina Elssonová.“

„To je nádherné jméno. Vždy jsem se chtěla jmenovat Catharina, ale moji rodiče mě museli pojmenovat Sophia. No co nadělám?“ Ta ženská se mi začínala hodně líbit.

„Víte, co se mnou bude?“

„No vím, ale neměla bych ti to říkat. Když mi slíbíš, že nikomu nepovíš, že to máš ode mě, tak ti to povím. Slibuješ?“ vyhrkla.

„Slibuju!“

„Tak dobře. Ve středu by si pro tebe měli přijet tvoji noví rodiče. Jmenují se Mortansonovi a bydlí v Seattlu v Oregonu. Jsou to dost bohatý lidi, takže si nebudeš žít špatně. Jo, a budeš mít staršího bratra.“

Následující díl »

Autor: simapj (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování