OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zvědavost zabíjí 1/4

17.05.2012 (19:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1383×

„Dělejte! Je to ještě kousek!“ popoháněl vůdce party  - Brian - své kamarády.
„A opravdu tam nikdo není?“ zeptala se jediná členka této výpravy - Emily.
„Nebuď, Ejm, hloupá. Kdo by tam mohl být? Vždyť je ta škola už přes osum let zavřená. Totálně opuštěná, chápeš?!“ Dívka na něj na chvíli namířila ostrým světlem baterky a zase ho stáhla. Přemýšlela, jestli se raději neotočí a nepůjde domů, ale v tuto noční hodinu raději zůstala tam, kde je. Nejvíce se jí nelíbilo to, že uvnitř – pokud tam vůbec něco cenného bude – něco rozbijí a vzniknou z toho jen problémy.  Navíc dneska byly čarodky a všichni byli dost opilí, hlavně Brian s Rickem.
Oni tento celý průzkum vymysleli... kdyby nebyli tak opilí, tak by si na něj ani netroufnuli.

Škola byla v dezolátním stavu. Stála, ale určitě by stačil nějaký větší déšť a stěny budovy by se rozpadly jako rozteklá zmrzlina v létě. Už dávno měla být srovnaná se zemí, ale nikdo nevěděl, proč není. 
To tajemno sem nejspíše kluky táhlo.

Rozbitým oknem vlezli všichni dovnitř a rozhlíželi se kolem sebe.
„Budeme hrát schovku?“ nabídl jeden z chlapců – Sprite.
„Co?“ začala zase Emily oponovat.
„Coco,“ zopakoval po ni dvakrát, Brian. „Rozhlédni se kolem! Tohle místo si to totálně vyžaduje!“
„Tak jo, jdeme!“ zasouhlasil další z chlapců – Alan.
„Budu počítat...“ nabídl se Sprite a otočil se k nejbližší zdi.
„Dobře, ale do padesásáti a pomalu!“
„Proč pomalu?!“ ohlédl se po Brianovi.
„Protože to tady, ty kryple, nikdo nezná a než najdeme ně-nějakej úkryt, tak budeš mít dopočítaný, chápeš?!“ Na to, kolik toho dnes Brian vypil, mluvil ještě dost srozumitelně.
„Tak fajn,“ zasouhlasil a otočil se čelem ke zdi. „Běžte ale po dvouch, ať vás tady nehledám jak kokot!“
Tímto se utvořily tři skupiny.
„Ale…“ začala zase Emily něco namítat. Brian ji silněji chytil za ruku a táhl za sebou.
„Poď! Můžeš jít se mnou, když se furt tak bojíš!“ a vyběhl s ní schody nahoru.
Nastalo ticho.

Skupina 1, Brian a Emily 

Chodby byly tmavé, prázdné, prach všude. Čísla na třídách převrácené. Rozbitá okna ztesaná dřevem.

„Co to tady bylo za školu?“
„Cože?“ otočil se na ni.
„Ta škola!“ zopakovala znovu. „Co se tady učilo?“
„Hej, nevííím,“ zasmál se. „To bys po mě chtěla v tuto chvíli moc, holka.“


Skupina 2 a 3, Rick s Chadem a Impuls s Alanem 
(Impuls byla pro chlapce jen přezdívka kvůli tomu, že vždycky impulzivně vycítil, když šlo do tuhého anebo když se k něčemu zlému schylovalo. Dokázal předem předpovídat. Hlavně když je naháněli policisté v autech a oni před nimi ujížděli na kolech)
 

„Hej! Běžte do piče! Tudy jdeme my!“ nadával opilý, Rick. „Proč jste nešli na druhou stranu, vy volové?!“
„Co? To vy jdete s nama ne my s vama, tak drž hubu!!!“  rozkřiknul se po něm Alan. Tito dva se neměli moc v lásce, ale vycházeli spolu.
„Có?“ V Rickovi to vřelo... Ohnal se po něm rukou. Flašku, kterou držel v ruce, upustil a ona se pádem rozbila.
„Ty vole! Čum cos udělal!“ Alan zapnul baterku a namířil ji přesně na mokrý flek. „Rozbils chlast!“
„Do piči!“ chytil si Rick hlavu. „V tom případě máš už jen ty…“
„Tak na to zapomeň,“ skočil mu do řeči znovu, když uviděl, jak k němu natahuje ruku. „Mojí vodečky se ani nedotkneš!“
„Nééé?“ protáhnul dlouze a strčil do něj znovu. I tato flaška spadla na zem a rozbila se.
„Ty seš fakt totální debil, Ricku!“
„No co… jsme bez chlastu, takže jsme v hajzlu…“ pronesl klidně.
„Ne! To teprve ty budeš, až nějakej najdu a narvu ti tam hlavu!!!“
„Hej!“ okřiknul je Chad. „Držte hubu. Mám ještě zbytek absintu, tak se z toho klidně oba poserte,“ řekl a podal ji ze svého baťohu.
„Wauh! Dík moc. Fakt tě někdy, Chade, miluju…“ přilepil se na něj Rick a vlepil mu ze srandy polibek na tvář.
„Fůůůj! Slez ze mě!“ odstrčil ho od sebe. „Dávej na ni ale pozor, tohle je poslední chlast, co máme.“
„Cože? Jak poslední? Kde je další?“
„Ten jsme nechali u ostatních.“
„No, vy ste kriplové. Mohl si ho Chade vzít, když máš ten baťoh! Tak... To, až se vrátíme, tak už bude určitě vychlastanej!“ Z ničeho nic se ozvala obrovská rána.
„Co to bylo?“ vzkřiknul Impuls polekaně.
„Nevííím, asi krysa…“ vyslovil Rick první volovinu, která ho napadla.
„Có, krysa? Ta by takovou ránu neudělala a nepij to furt! Nech i nám!“ zanadával Alan a vytrhnul mu flašku z ruky. „Seš už dost mimo… zapomeň na to, že bysme tě táhli nazpátek, jako pokaždý! Půjdeš pěkně po svojich!“
Další rána.
„Zase? Vždyť tady přece nikdo není, ne?“
„Nevím…“ řekl krátce, Rick. Zdálo se mu to taky divný, protože, když den předtím školu z venka obcházeli, nikoho nezahlédli. „Pů-půjdeme dál chodbou a uvidíme, co to je…“
„Dobře…“

Mezitím u pykajícího, Sprita...

„Čtyřicetosm, čtyřicet… devět. Padesát! Před pikolou za pikolou… no prostě už jdu!“ Sprite se prudce otočil a strnul z vysoké stojící postavy před ním. Zasmál se. „Co to má kurva být? Jestli seš to ty, Briane, tak tě zabiju. Víš, jak jsem se lekl?“ Znovu se zasmál a dotkl se jeho ruky. Nic... Muž nijak nereagoval.
Nebylo mu ani přes černý plášť vidět do tváře.

Z levého rukávu se mu vysunula jaká si železná tyč.
„Briane,“ nezachápal. „Tohle není vtipný,“ natáhl před sebe ruku a chtěl osobě před ním stáhnout kapuci, ale ta mu ruku chytila a vyzvedla ho do výšky, jako by nevážil ani kilo. „Páni, co to…“ Než ale stihl cokoli dalšího říct, muž mu zarazil ostrý předmět přesně do páteře. S výkřikem odhodil Sprita na zem.
Než stihl cokoli dalšího říct nebo jen slabě vykřiknout, muž mu zakryl ústa zdeformovanou levou rukou a pravou opět praštil do těla. Od krku až po pánevní kost mu předmětem sjel a tak proříznul pěti hlubokými ránami celá jeho záda. Slabé vzlyky vyšly z omámeného Sprita a muž tak pár ranami jeho hlavou o zem zabil svojí první oběť.

Zabiják zasunul předmět nazpět do rukávu, chytil chlapce za nohu a dále ho táhnul nejbližším schodištěm dolů.
Na podlaze vznikla obrovská krvavá šmouha. 

Přízemím rázem nastalo ticho. Zabijácké ticho…
 

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvědavost zabíjí 1/4: