OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zvědavost zabíjí 2/4

19.05.2012 (12:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1014×

Skupina 1

„Panebožééé! Kde je ten, Sprite!“ zanadával Brian. „Si snad někde honí,“ škytnul, „čuráka nebo co?"
Do padesáti bych měl už napočííítaný stokrát!“
„Třeba se ztratil nebo něco…“ pronesla Emily. „Možná, nás tady nechal a odešel…“
„Hej, to ne! Sprite je pěkná svině, ale tohle by neudělal. Posral by se jít sám nazpátek…“
„No, ale…“
„Zavři už pusu, Mil, a dej si rači čóda!“ Podával ji předmět.
„Fůj, ne! Smrdí to!“
„Cože?“ vykřikl. „Jak ti může tahle stoprocentní kvalitní trávička smrdět?“
„Prostě smrdí!“ Brian zakroutil jen nesouhlasně hlavou a nabil si znovu sklo.
Potáhnul si a po chvilce vydechnul. „Seš hloupá… nevíš… nevíš o co přicházíš! Tahovejhle stav si určitě ještě neměla…“
„No, to jo! A co ty vaše houbičky?!“ opřela se o zeď. „Bylo to hrozný! Myslela jsem, že umřu!“
„Jó no…“ zavzpomínal pamětí a slizce se usmál, „dal bych si…“
„Bože! S tebou se fakt nedá normálně bavit!“
„Ne, to nedááá,“ zasmál se a dal si dalšího šluka. „Půjdeme dál?“ zeptal se.
„Jo, můžem…“

 Skupina 2 a 3

„Co to támhle vzadu je?!“ zeptal se Alan.
„Kdyš mi dáš ečše loka z absintu, tak ti to řeknu…“ nabídl mu Rick.
„Ne! Nic takovýho. Vychlastals toho zase nejvíc!“ okřiknul ho.
„No a co?! Taky jsem to skoró všechno platil!“
„Jo, skoro!“ odseknul mu.
„Sklapnite!“ okřikl je oba, Impuls. „Támhle vzadu…“ ukázal a dál sledoval slabé světlo vycházející z pod dveří. „Je tam světlo.“
„To se ti vole jen zdá, když tam svítíš baterkou!“ zavtipkoval.
„Ne, to není z toho!“ Zhasnul světlo a náhle pod dveřmi přejel stín. „He! Viděli ste to?!“ Rychle zase rozsvítil.
„Co zase?“
„Něco tam teď prošlo!“
„Kočka…“ řekl Rick a zapálil si cigaretu.
„Prd kočka...“
„Tak to běž klíďo píďo zjístit!“ odkráčel k nejbližšímu oknu. „Já se tady posadím na okno a už nikam nejdu. Seru na vás!“ máchl rukou na všechny.
„Jak chceš. Jdete vy dva semnou?“ Chad se po Rickovi ohlédl.
„Možná by tady s ním měl-l někdo zůstat…“
„Klídně všichni běžte. Počkám tady… vocaď,“ potáhl si z cigarety, „mě už nikdo nedostane!“
„Tak dobře, ale fakt tady buď!“ řekl rázněji Chad a k nohám mu po zemi poslal baterku.
„Jasanda…“ zasmál se a chlapci zmizeli ve stínu chodby.

Skupina 1

Brian s Emily došli tmavou chodbou k jakému si schodišti.
Emily blíže přistoupila ke špinavému zábradlí a koukla se půlmetrovým prostorem mezi schodištěm.
Nahoru byly maximálně dvě patra, ale dolů… vypadalo to, jako by nějaká patra vedly i pod zem.

„Tak kudy chceš j-jít?“ přistoupil k ní Brian, „nahoru, dolů nebo tohle chodbou dál… do leva?“ Dal ji nabídky.
Emily zaostřila pohled přes jeho rameno. Vypadalo to, jakoby na konci chodby byla jídelna nebo něco podobného.
„No…“ začala, „nahoru to nemá smysl… dole to vypadá divně, tak raději půjdeme dál chodbou…“
„Nahoře by ale… mohly být… postele… Nechceš jít třeba tám?“ nabídnul ji a slizce se usmál.
„Ne! To fakt ne… ne!“ a vyšla.

Opravdu došli do nějaké jídelny. Naznačovaly to hlavně rozlámané židle a stoly.
„Dobrej plácek,“ začal Brian s obhlídkou. „Byla by to tady dobrá hauss párty!“ zasmál se a vykročil přes polorozpadlé dveře do menší kuchyňky.
„Kam to zase jdeš?“
„Nelekej se furt! A poď zamnou…“
„Nebála bych se, kdybys nebyl v takovým stavu.“
„Ne… nebála bych ses, kdybys byla v takovým stavu,“ opravil ji a znova se zasmál.

Brian přistoupil k jedné z ledniček.
„Tak, co si uvaříme?“ zavtipkoval a otevřel ji.
Od leknutí odskočil.
„Co to do piči je?“
„Co?“ vykřikla vyděšeně, Emily.
Brian sebral za sebou jednu ze zrezivělých vidliček a píchnul do nějaké kožešiny před sebou. „Co to je?“ zopakoval znovu. Vidličkou popostrkoval maso k sobě, dokud nespadlo na zem. „Fůůůj, zvíře!“ vykřiknul. Emily pohled okamžitě odvrátila a oči se ji zaplnily slzami.
„Chci jít odtud!“
„Jo!“ Chytil ji za ruku a chodbou se vraceli úplně na začátek.

O několik chodeb a pater níže 

Statečná trojka v sestavě – Impulse, Alana a Chada – prošla zmíněnými dveřmi a dále pokračovala po strmějším dřevěném schodišti dolů.
Jestli to byla chyba, zjistí až na jejím konci.

„Další dveře?“ pronesl, Alan, otráveně.
„Asi, jo…“
Otevřeli je a vešli.
V místnosti svítily čtyři svíčky. Chad nahmatal spínač a rozsvítil. Všichni tři strnuli.
„Co to do háje je?“ vykřikl první, Alan.
Zdi byly celé obalené novinami. Háky, rýče, kosačky byly připevněné dráty na stropě.
Místnost připomínala nějakou kůlnu pro zahradníka.

Zatím co si ti dva – Chad s Alanem – obcházeli a prohlíželi plné stoly s náčiním, Impuls kráčel místností dál.
„Myslíš si, Chade, že to tady patří nějakýmu zabijákovi?“ zasmál se, vzal do ruky jedny kleště a máchl mu nimi před obličejem. 
„Debile!“ vyrazil mu je od leknutí z ruky. „Dávej pozor!“
„Jo, promiň…“ nepřestal se smát. „Kam zmizel rozumbrada?“

Impuls dále pokračoval mezi tmavými zdmi. Jediné světlo, které tu bylo, bylo z jeho baterky.
Ohlédnul se za sebe, ale v tu chvíli stoupnul do něčeho před sebou. Zastavil se… v kaluži krve.
Ucítil před sebou letmí vánek následovaný odporným zápachem ztuchliny.
Tři metry před ním se ozvala rána. Než se mohl z šoku vzpamatovat, projel mu tělem železný plech a Impuls padl rozpůlený, mrtvý, k zemi.

Oba chlapci sebou trhli.
„Co to…“ Než mohli i oni dva nějak zareagovat, světlo zhaslo. Tma, ve které se ocitli, nevěstila nic dobrého. Oba zapnuli své baterky a posvítili nimi před sebe. Spíše na stranu, ze které uslyšeli tu šílenou ránu.
Zasvítili na někoho v kápi. Chvíli ho sledovali, ale pochopili z odkapávající krve z jeho rukou, že by měli utíkat.
„Běž!“ zakřičel Alan a oba se rozběhli stejným směrem.

Chad neměl smůlu jen v tom, že běžel až druhý, ale i v tom, že měl na zádech baťoh. To byla výhoda pro zabijáka, jelikož ho za něj chytil, přitáhnul si ho k sobě a prudce s ním škubnul do zdi vedle něj. Párkrát si s ním poházel a doslova mu vybil mozek z lebky.
Muž měl opravdu neuvěřitelnou sílu… Utíkat byla jediná možnost.

Alan doběhl ke schodům, krátce se po svém kamarádovi ohlédl, – jestli je opravdu za ním – ale to byla jeho chyba.
Nic neviděl.
Baterka mu od leknutí upadla a jediné, co stihl zaregistrovat, byla přes svit baterky mužova zjizvená tvář bez očí. Vypadal jako někdo, kdo celý uhořel v ohni, ale i tak dál žil.
Zabiják svou nohou dupnul na baterku a tím byl Alanův osud zpečetěn. 

O dvě patra výše, omámený Rick – jediný živý člen této skupiny – stále seděl na okně a v uších už nějakou dobu poslouchal, co nejvíce nahlas, ten nejbrutálnější darkdram, který kdy slyšel.  

Křik, který jako jediný mohl alespoň slabě slyšet, neslyšel…
Vykročil a šel na druhou stranu k záchodům, které cestou sem, zaregistroval...

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvědavost zabíjí 2/4: