OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zvědavost zabíjí 3/4

20.05.2012 (13:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 924×

Skupina 1

„Co je to támhle na té zemi?“

Emily se rozběhla po schodech dolů a uviděla ohromnou kaluž krve, táhnoucí se až po schodech dolů, nejspíše do sklepení…

I když byl Brian mimo… docházelo mu, že toto na ně nenastražil Sprite pro vystrašení… Něco se tady muselo opravdu dít…

Brian svoji dlaň namočil do tekutiny před sebou a lehce ji jazykem ochutnal.

„Fůj!“ odplivnul si. „Krev!“

„Briane, co… co budeme dělat?!“

Ze sklepení pod nimi se ozvala rána. „Briane!“ zakřičela. Hlasité kroky se odrážely tichem.

Brian jí druhou čistou rukou zacpal ústa a táhnul ji za nejbližší roh.

„Ticho…“ zašeptal.

Kroky byly hlasitější… Stín osoby na stěnách zvětšující.

Brian se s Emily ještě více přimáčkl ke zdi vedle nich a sledoval vycházející postavu v kápi, schodištěm… Dlouhý zrezivělý řetěz táhnul za sebou.

„Pšššt…“ uklidňoval ji, ale nepomáhalo to. Cítil, jak má už celou ruku mokru od jejích slz.

Zabiják chvíli stál a rozhlížel se kolem. Po chvíli ale vyšel schodištěm nahoru a sekavými pohyby tahal řetěz za sebou.

Brian řetěz sledoval celou dobu, a dokud si nebyl stoprocentně jistý, že se od nich jeho šramot nevzdaluje, nepustil ji.

Opět nastalo po chvilce ticho.

Oba vyšli od rohu, za kterým se schovávali.

„No, do piči!“ zanadával slabě Brian a sjel zády po vedlejší stěně.

„Kdo to je?“ zavzlykala, Emily.

„M-máš u sebe mobil?“ zeptal se a rychle vstal.

„Ne-e,“ zavzlykala znovu.

„Ani já… to je v piči. Musíme odsud!!!“

„Ale, co ostatní?“

„Nejrači bych je tady nechal, ale… vzal sem vás sem, takže vás dostanu i odtud. Ten nebo,“ zarazil se při osobě - toho něčeho, co teď viděli. „ten… ten borec šel nahoru a zbytek se šel schovat tady dole, takže máme výhodu…“

„Cože? Vůbec ti nerozumím…“

„Prostě pů-půjdeme tudy, za zbytkem, poď!“ Chytil ji za ruku a utíkali chodbou dále doprava.

Kdyby jen věděli, že už jen jediný člověk z jejich průzkumnické party, je naživu.

***

Rick už dobrých deset minut dřepěl na záchodě a házel do jednoho z polorozpadlých košů, jednu šavlu za druhou. Bylo mu zle.

Nadával, že kouřil… ta cigareta mu vůbec neudělala dobře na žaludek.

Zvednul se z polo dřepu a potácejícími se kroky vyšel ze záchodu.

Na chodbě se v tu samou chvíli srazil s běžícím Brianem a Emily.

„Ricku!“

„Au!“ Spadnul tváří tvrdě k zemi.

„Hej, kámo!“ oslovil ho znovu a pomohl mu vstát. „Musíme odtud! Gde jsou ostatní?!“

„Hej nwm…“ řekl tiše a dlaní si masíroval tvář. „Asi někde tímto… s-směrem…“ Natáhnul ruku doleva. „Tam, za roh… Šli po nějaké kočce…“

„Kočce?“

„Jop… Slyšeli sme ránu, pak nějaký světlo, nevím… Na vysvětlování cu moc opiléj…“ zasmál se. Brianovi to ale došlo.

„Musíme pro ně rychle zajít a jít z tohohle místa!“ vykřiknul nahlas na oba.

„Je mi blbě… Nikam nejdu!“ Brknul si nahlas. „Počkám tadyk…“

„Ne! Nesmíme se už rozdělit, protože… protože je tady něgdo, gdo nás chce zabít…“

„Cože? Zabít…?“ zasmál se znovu. „Koliks toho prosímtě měl?“

„Dost, ale….“ Snažil se mu to nějak rychle Brian vysvětlit.

„Je to tak!“ zasouhlasila střízlivá, Emily. „Na místě kudy sme sem vešli je plno krve…

A taky jsme viděli někoho s krvavým ostnatým drátem, jít po škole ze sklepení, odkud krvavá šmouha po zemi vedla!“

Rick nevěděl, co říct. Jen na ni nechápavě koukal.

Nevěděl, jestli se zbláznil on anebo oni.

„Děláte si ze mě oba prdel?!“ zvážněl.

„Ne…“ odpověděl Brian a začal se rozhlížet kolem. „Dělej! Zvedni se zase, jdeme!“ zakřičel už více naštvaně a zvednul svého kamaráda. „Tudy teda šli?“

„Jo…“

Rozběhli se chodbou a zastavili u dveří, kterými ti tři pravděpodobně, prošli.

„Jsou zamčené!“ podotkla, Emily. Ozvala se rána.

„K sakru! Už nejspíš jde!“ vykřiknul Brian a začal silněji lomcovat za kliku.

Kopal do dveří, ale ani to nepomohlo. Dveře se ani nehnuly… jako by rázem zkameněly.

Další rána.

„Měli bysme jít dál!“ uznala, Emily.

„Jo… já vííím…“ zasouhlasil smutně. „Můžeš, Ricku, sám chodit?“

„Jó, tak to nevííím, ale… můžeme to při běhu zjistit…“ zavtipkoval znovu a ozvala se třetí rána, následovaná otřesem celé budovy.

„Co to bylo?“ zeptala se jediná členka a svojí baterkou osvěcovala prostor všude kolem.

Uslyšeli to, co nechtěli…

Na konci chodby se objevil ten, před kým utíkali.

„Běžte!“ zakřičel, Brian, ale na to už bylo pozdě.

Zabiják hodil těžkými řetězy a ty chytily, Ricka za paži.

„Au! Do pičííí!“ Spadnul k zemi. „Dostaňte mě z toho!“

Kapičky krve se začaly vsakovat do mramorové podlahy.

„Ricku!“ zakřičel zoufale - Brian a snažil se holými prsty dostat jeho paži ze sevření řetězů. To se mu v žádném případě nedařilo, naopak. Jeho dlaně byly zničené ostrými průřezy.

Zabiják si začal metr po metru, Ricka, přitahovat.

„Áááá!“ křičel stále dokola, ze zvyšující se bolesti v jeho paži.

Po pěti metrech muž škubnul tak silně, že si chlapce předhodil přímo před sebe.

„Pussť m-mě!“ začal Rick, kopal do plazících se řetězů na jeho nohy.

„Briane!“ okřikla ho Emily. „Musíme jít!“ Rick chvíli nic neodpovídal, jen zmateně hleděl do svitu své baterky před sebou.

Byla to šílená scéna před oběma. Vidět všechnu tu bolest před sebou. Žádný člověk by z toho nebyl schopen slov…

„Ne, nenechám ho tadyk!“ pronesl slabě a rozešel se pomaličku k Rickovi.

„Nemůžeme mu pomoct!“ zakřičela na něj a postavila se mu do cesty. Brian věděl, že má pravdu, ale přece ho nemůžou opustit.

Brian zná Ricka už odmalička. Už od školky jsou nejlepší kamarádi, přece… přece ho tady jen tak nenechá… „Briane, prosím… poď!“ zanaléhala znovu.

Ještě chvíli tam jen tak stáli a bezmocně se dívali na porcující se kamarádovo tělo…

Byl už celý obalený v řetězech. Byl to dech beroucí pohled.

Brian odvrátil světlo baterky přímo, Emily do očí.

„Dobře, jdeme!“ rozběhli se…

***

Nerozmýšleli se dlouho, kudy poběží.

Vyběhli schody, co nejvýše to šlo a zaběhli do jednoho z nejvíce vzdáleného pokoje od schodiště.

Toto patro bylo nejspíše určené jako internát školy.

Smrt šla ale za nimi, následovala je.

Vběhli do dveří a okamžitě je zabarikádovali kovovou skříní.

***

Schovali se za jednu z postelí a přikrčili se k zemi, co to jen šlo. Nespouštěli pohled ode dveří.

Jaký si černý kouř prošel dveřmi a mířil k oběma.

„Co to k sakru je?!“

Než mu ale mohla nějak kamarádka odpovědět, ztratili oba vědomí.

Nastalo ticho...

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvědavost zabíjí 3/4: