OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Dnes, anděli, nezabíjej...

24.08.2011 (14:00) • FaithNana • Básničky • komentováno 10× • zobrazeno 1166×

Od klekání do klekání,

luna se sluncem se střídá,

za nářku a v zapomnění,

padlý anděl slané slzy stírá.

Ptám se tebe, zlomený anděli noci,

čí jen propadla si temné moci?

Kdo donutil tě bílá křídla v krvi smáčet?

Kdo naučil tě svědomí výčitky snášet?

Jak velká, anděli, je tvá zloba?

Po nocích nad vlastním hrobem bdíš,

pro neuroněné slzy, nevyřčená slova,

hříchy o jejichž napravení tajně sníš.

Jak velká, anděli, je tvá zášť?

Na věčnost schovaná v noci temnotě,

jež oblékla tě v černočerný plášť,

jež odsoudila tvůj smutek k němotě.

Jak hlasitý, anděli, je tvůj pláč?

V křeči smrtelné na schodech kostela,

ač krutou daň za věčnost dávno znáš,

víš, že toužilas po tom, cos nechtěla.

Jak velká, anděli, je touha tvá?

V mrtvém srdci ji před sluncem skrýváš,

každý již ostří špičáků tvých dobře zná,

jak obětem do ucha sladkou píseň zpíváš.

Ptám se tebe, anděli, co zůstalo z člověka?

Dívka, která ďábla neskonale milovala,

pro jeho náruč porušilas pravidla odvěká,

pro jeho polibek života s nevinností ses vzdala.

Jdeš sama pustou krajinou v doprovodu měsíce,

a lesy klaní se před tebou, nejkrásnější z krás,

ruku v ruce se smrtí, jež přinášíš nemrtvá hříšnice,

dnes prosím tebe, anděli, nezabíjej zas.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Dnes, anděli, nezabíjej...: