OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Fialový mazlíček

25.10.2019 (10:00) • Levitate • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 1209×

Sametová stužka v barvě červánků

něžně škrtící její ladnou labutí šíji,

z kůže line se omamná vůně heřmánku,

sluncem zalité pramínky neposedně se svíjí.

Hedvábný dekolt tesaný do bílého mramoru,

pohyby rukou tančící v neslyšné melodii,

bradička vystrčená v sladkobolném dítěte vzdoru,

a ty oči, v nich našel vesmír, ba celou galaxii.

Je půvabná, je dítě, malířovo nepopsané plátno,

je krásná, je mazlíček, sochařova netknutá hlína,

s ní žít je slast, s ní směje se tak snadno,

opít se z ní je snazší než z lahve sladkého vína.

Asi chápu, proč ji miluje.

Vím, proč věčnost jí slibuje.

Možná bych to taky dokázala.

Ráda bych jí o lásce povídala.

Protože jsem také kdysi měla sametovou stuhu,

protože jsem kdysi také byla jeho mazlíček,

protože sama jsem bloudila v tom čarovném kruhu,

protože byla jsem jeho vyvolená, jeho šťastný uzlíček.

Chybí mi ta bolest, která do světa křičí, že žiji,

chybí mi ty značky, které ukazují, že jsem milovaná.

Mám jen morfin a lahev whisky – tak piji.

Pod rouškou vzpomínek slastně uschovaná.

Nic dalšího nedostanu, jsem mu příliš cizí,

už není červánková ozdoba, jen fialové památky,

nic víc mi nenechal, vše vzal si nazpátky.

Chci víc. Jsem šťastná, že odešel.

Bolelo to krásně. Neměl se mi nikdy stát.

Vždyť jeho znamení lásky mizí. Modřiny se léčí.

Chce se mi spát. Nechce.

Protože jaký by v tom byl smysl?

Mám morfin, takže on mě nebolí.

Mám whisky, takže tu on se mnou je.

Nechci snít o ničem lepším. Jsem šťastná bdělá.

Chci jen bdít a bdít…

A pak zemřít.

Autor: Levitate (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Fialový mazlíček: