OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Kam...

08.07.2012 (13:00) • Nerissa • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1103×

Ujíždět ve vlaku někam daleko,
nevnímat nic, jen vlastní nitro.
Je to napořád, nebo jen nakrátko?
Nevím, zas sleduji nové jitro.

Ptáci v zoufalství volali ráno
a na trávě se třpytila rosa po kapkách.
A ve všech dopisech je napsáno,
že se ocitám tak trochu na vážkách.

Sny jsou v tuhle chvíli zbytečné,
ale přesto zase řídí moje rychlé kroky.
Nezbývá, než vystoupit na konečné
a zmizet dalším vlakem na dlouhé roky.

A píšu další z mnoha dopisů domů,
ne, už se nikdy nevrátím.
Mám pocit, že stejně není ke komu,
a svůj osud konečně obrátím.

A zvolna se nadechnout,
smát se pláčem.
Ta touha k nebi vzlétnout,
být ptáčkem.

Nenuť mě zůstávat,
já stejně musím zase jít.
Nečekej můj návrat,
je to jen bolavá touha žít.

Omlouvám se, ale já už nechci.
Je mi to líto, tak moc líto.
O mou duši se starají hladoví vlci,
hnisavé kousky mění v léto…

Moje kroky vedou pryč od hádek,
vlak se courá krajinou.
Držím se prsty okrajů pohádek,
kde zlé věci pominou.

Čekám, až přijde pocit, že mám jít domů,
čekám, až odezní pocit, že není ke komu,
čekám, že něco se změní v přístřeší stromů,
čekám, že něco se změní, než dojdu domů…

(Tahle básnička je volné pokračování Domů...)

Autor: Nerissa (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Kam...: