Když den se loučí s nocí • OurStories.cz ~ naše povídky

Když se den s nocí loučí, nalezneš věčnost. Jen pozor novorozený však dej, sic ve vítání noci s dnem pak smrt neseznáš!

29.12.2009 (18:31) • Aleach • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1007×

Když den se s nocí vítá a slunce zář opuští nás,
tehdy noční tvorové vychází
by rozespalý žili svůj den.

Den pln tmy a proměnlivé luny jen.
Jen luna, co svítí jim na cestu.
Stíny, co pokrývají jejich bělostnou tvář
a krev, co stéká ti po šíji, když jich poznáš.

A tehdy už to víš,
že žádný další slunce západ ni východ neuzříš.
Jako oni odsouzená věčné tmě,
by málem stínem ses stala.

Přesto touha po nemožném sžírá tě zas a zas.
Jen hlupák by však všanc spatřit jej zas
svůj nesmrtelný život daroval.

Snad hlupák jen, či bláhový snílek...
Ne, ni ten či onen ani by na pokraji propastného ticha stál
a do bouře vln hleděl pln strádání a smutku osamělých duší.
Ni ten, by za sen popravu nevložil do spalujících slunce dlaní.

Přesto však jednou za sto let uzří to náš svět!
Právě v tom mžiku, kdy luna mává slunku na pozdrav,
onen chudák spoután lany k smrkovému kmeni
svíjíc se bolestí naposledledy.
A poprvé přec znovu vzlyká nád krásou tou vší,
než se na prach obrátí.

Autor: Aleach, v rubrice: Básničky