OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Nikoho nezajímám

Jenom tak dumám,

podívám se k vlnám.

Dodají mi inspiraci,

zaujali mě vlkodlaci.

Jenže víc mě láká krev,

vzápětí se ozve řev.

Můj prst mi krvácí,

lidé jsou kdejací.

Lidé mi nepomůžou,

kdy už se přemůžou?

Já je nezajímám,

pomůžou radši figurínám!

Zajdu na půdu,

dlouho tam, ale nebudu.

Hledám něco o krvi,

bez ní jsme mrtvi.

Rozhrnu starý svitek,

je plný starých bitek.

Nemám ráda bitvy,

to už mám radši pitvy.

O krvi tu nic není,

zato je tady na omdlení!

Jenže já hledám krev,

zaječím, je tu nějaký zjev!

Utíkám z půdy pryč,

zakopávám o tyč.

Proč tam není krev,

proč tam je lev?

Zemřu a krev mít budu,

aspoň smrt si odbudu.

Chci zemřít,

nedá se to přebít.

Je to velká touha,

doba to nebude dlouhá.

Zemřu, všem dám pokoj,

skončí velký nepokoj.

Nebudu vás napínat,

umím proklínat.

Proto jsem tady, v blázinci,

zemřu teď hned, v prosinci!

Zemřu a setkám se s rodiči,

krmili mě sendviči.

Budu konečně šťastná,

moje postel bude prázdná.

Tohle je konec,

pochopil by to Japonec?

Je to konec mého života,

neměla jsem maskota. :(

Je to konec příběhu,

nezažila jsem něhu.

Je konec, jsem mrtvá,

a nikdo mě nepitvá.

Nikoho jsem nezajímala,

možná tak kanibala.

Je KONEC!!!!!!!!

Každý je lakomec...