OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Pár vět na rozloučenou

Prosím vás, berte to s hodně velkou rezervou. Já a poezie... to je něco, co nikdy nešlo dohromady. A nikdy asi ani nepůjde. :D Napsal jsem to v depresi a řekl si, že když už to spatřilo světlo světa, dám to sem, abyste se pokochali tím, jak se to dělat nemá. :D No, snad vám nezpůsobím trauma. :P Enjoy.

28.06.2012 (19:00) • • Básničky • komentováno 15× • zobrazeno 3388×

Jako nejkrásnější květina na uschlé půdě,

osamocený mrak nad vyprahlou pouští.

Jako umírající rostlina,

slza brázdící si cestu po kůži.

Jako zlomené srdce,

na několik kousků rozbité,

jako to,

co ve mně je hluboko ukryté.

Přes všechnu tu bolest a skrývanou nenávist,

já nedokážu myslet, nedokážu nic.

Prosím tě, nelituj, že byli jsme kdy spolu,

miloval jsem tě,

a milovat tě budu.

Tímhle nekončí život, jen znovu začíná.

Tam někde v dálce...

Lásko.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Pár vět na rozloučenou:

Je to moc hezké myslím, že své schopnosti psát dost podceňuješ:)

Obsah je velice pěkný, nuž zpracování formy horší, ale za obsah palec nahoru

Moc pěkná poezie Jestli se to teda takhle dělat nemá, tak vážně nechápu, jak se to dělat má, protože je to vážně krása Jeom škoda, že to bylo tak kraťoučké, klidně bych si dala přídavek Klaním se

Děláš si srandu? Po perexu jsem byla vážně přesvědčená, co to bude za hrůzu (protože co si pamatuju, vždycky ses zdál tak upřímný, z těch několika málo "kontaktů", co jsme spolu měli - zní to divně, ale je to tak :-D), no a pak otevřu a čtu a čtu a najednou konec a líbilo se mi to a bylo to dobrý a chtěla bych ještě kousek a on není a mrzí mě to. Takže tak. Vážně se mi to líbilo.

Mně se líbila a dokonce moc. A obávám se, že tě zklamu - trauma nemám.

Přidat komentář:

Nick:

Text: