OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Pomstil se, až po smrti

15.11.2010 (18:00) • SafiraDarkfire • Básničky • komentováno 12× • zobrazeno 1685×

Pomstil se, až po smrti

Život zvláštní se mi zdál,

že´s mě začal míti rád.

Ale byl to jen sen,

a nic víc,

ze snu ráno, nezbylo nic.

Byla jsem jak bez života,

ochotná se všeho vzdát.

Jen, aby sen,

co se mi zdál

vyplnil.

A já mohla v klidu spát.

Celou dobu pořád sním,

že se tady objevíš.

Sním stále, pořád sním,

ale ty stále nechodíš.

Konečně jsi zaklepal,

a já se celá roztřásla.

Tohle ráno je jiné,

takové to magické,

co věstí nehodu,

bez pardonu.

Přišels, za mnou,

to já vím,

tuhle chvíli vyhlížím.

A je tady!

A co já?

Proboha, co dělám?

Sedím tady, jak trubka,

a všechnu lásku už nemám.

Klidné noci taky mám,

už jsou to měsíce,

už léta.

Co to dělám?

Proboha!

Vždyť mě hráblo docela!

Ležím tady, stále dál,

už jsou to měsíce,

už léta.

Ty si zmizel,

nevím kam.

A já ležím stále dál.

***

Je to tvrdá postýlka,

nějak celá ze dřeva.

Ležím stále, ležím dál

nevíš, co jsem udělal?

Otevřu oči a vyjdu ven,

z té mé hrobky, rychle ven!

Zabila mě, zabila,

toho dne, co randila!

Přišel jsem se omluvit.

Líbla mě a zabila,

nožem, jak jinak.

Ležel jsem tam bezvládně

kam teď semnou?

Honem ven!

Hodila mě na silnici,

zrovna auto vyjelo.

Byl jsem pod ním,

jak já vím.

A co ona?

Ve cvokhausu skončila!

Já si chodím po světě

a hledat jí je zbytečné.

Leží sama, leží dál,

pomstil jsem se rychle, rád.

Zrovna spala

a ne sama.

Dostala se do pekla,

posmrtný život nečeká.

Hřích si dala,

hřích si vzala.

K odpuštění se,

nedostala.

Anubisovi váhy rozhodly,

žádný hřích

a žádnou zkázu neodpustit.

A ani dnes výjimku nedaly.

Posmrtný život nečekal

a ona vlezla do pekla.

Tak si jej přála,

nic nemá.

A já v klidu,

žiju dál…