OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Posunout se dál

Tvrdila jsem, že zkusím něco veselého a takhle to dopadlo.
No nic, snad příště.

09.08.2011 (14:00) • LoveRain • Básničky • komentováno 17× • zobrazeno 1678×

Zamávat na rozloučenou,

možná podat ruku,

pozvednout koutky v úsměvu

a poblahopřát hodně zdaru.

(Život přece nekončí,

jen jedna etapa.

A nastává úspěšnější.)

 

Nepřivírat oči,

neklopit je k podlaze,

usmát se a popřát

taky štěstí.

(Život přece nekončí,

jen jedna etapa.

A nastává úspěšnější.)

 

Zvednout bradu výš,

třeba jenom o kousek,

a stále s úsměvem

jen to dobré blahopřát.

(Život přece nekončí,

jen jedna etapa.

A nastává úspěšnější.)

 

Bez zbytečných průtahů

posunout se dál,

tentokrát bez pousmání,

přání všeho druhu.

Vždyť život přece nekončí,

jen ta jedna etapa.

I když možná úspěšnější.

Autor: LoveRain (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Posunout se dál:

Vogel, tak jo, jsme domluvené. A to víš, že děláš radost. Ohromnou. A mrzet tě nic nemusí, jsem ráda, že se ti to líbí.

LoveRain, samozřejmě nemáš zač. Těší mě, že ti dělám snad trochu radosti - a zároveň mě mrzí, že ti nemůžu napsat nic, co se mi nepozdává... Když mě nic nenapadne už takhle... to bych si musela vymýšlet :D. Ale slibuju, že jestli mě něco frnkne do nosu, budeš to tu mít.

Vogel, to abych brzy spatlala další, protože takhle si za chvilku už ode mě nic nepřečteš. Ale upřímně se teda netěším, až dorazíš k těm úplným začátkům, ty jsou takový... no, začátečnický.
Děkuju - za to, že čteš, za komentáře. Za všechno.
A když někde - kdekoli- najdeš něco, co se ti nepozdává, sem s tím. Po tom všem chválení už si ani nepamatuju snad, co to je kritika, takže mi to jedině prospěje.

Milá LoveRain, jak ty to děláš, že mi jsou ty tvoje básně tak blízké... Je mi až trapně, když to takhle píšu - a už jsem ti říkala, že se mi tvoje dílo od díla líbí víc a víc? (jo, asi stokrát) -- :D Normálně, já už se i ve škole těším, až přijdu domů a přečtu si další .

jenny! Ty ses mě rozhodla rozložit na kousíčky co, asi tou samou chválou prasknu. Hrozně mě všechny tvoje komentáře těší a jsem ráda, že se ti básničky líbily. Moc, opravdu moc děkuju.
Nechala bych ti komentář u tebe na shrnutí, protože jsem se nemohla rozhodnout, u které básně za tvoje komentáře poděkovat, ale zrada, ty ho ještě nemáš. Ale bude, viď? Třeba s nějakou další povídkou by mohlo, ale tak nechám to na tobě.
A konkrétně k téhle básni - školu jsi částečně trefila. Sice to bylo tehdy trochu složitější, ale bylas blízko. A vlastně jsi se trefila i u Do kapsy bez tkanin - vážně se většinou jedná o improvizaci (a to platí vlastně u celého mého pokusu o psaní), kdy sednu - když je tedy ta správná nálada a písničky - a zkouším, jestli by to šlo. A někdy to i jde, sice jen občas, ale jsem ráda i za to.
Ještě jednou díky!

Jak se tak dívám na to datum, trochu mi to připadá, jako psychická příprava na návrat do školy.
Ale to asi nebude ono. A zase, jak jinak, skvělá báseň... :)

Andie, díky za názor a šup sem s výhradami. Aspoň budu vědět, čeho se příště vyvarovat - jsem otevřená jakékoli konstruktivní kritice

no, mě se to líbí, ale měla bych k tomu své výjrady, ale jinak krásnééé :) a pravduvé :)

Vzhledem k tomu cos mi psala, ti ta lepší etapa života teprve začne, věř mi, vím o čem mluvím. Důležité je NEDAT SE SPOUTAT a jít za svým cílem. I když ten se může měnit podle okolností. Každý konec, znamená zároveň začátek a z toho co skončilo je potřeba se jen poučit a nelitovat. Jinak báseň zase super

To jsem moc ráda ;o)

Přidat komentář:

Nick:

Text: