Povídej, maminko, pohádku... • OurStories.cz ~ naše povídky

K tomuhle dílku se dá říct snad jen to, že je to další z mých morbidních záchvatů. Myslím, že jestli v tom budu pokračovat, brzo dostanu svěrací kazajku a vypolstrovaný pokoj v Bohnicích. Význam vám popisovat nebudu, zkuste si v tom něco najít sami. Dá se na to ostatně nahlížet z více úhlú. Budu moc ráda za názory v podobě komentářů. :-)

29.03.2012 (16:00) • FaithNana • Básničky • komentováno 12× • zobrazeno 1473×

Je ráno, jako každý den,
proklaté slunko vyhouplo se na oblohu.
Vyprávěj, panenko, svůj děsivý sen,
vyprávěj o osudu údajnému bohu.

Tiše usínáš, víčka se ti klíží,
lesy ukrývají tvoji andělskou tvář.
Celý dlouhý den, až klekání se blíží,
s temnotou havrana, doprovázíš měsíční zář.

Pověz mi, maminko, proč už tu nejsi?
Šeptá vítr v javorových korunách.
Malá holčička, co roky ptala se, kde jsi?
Čas spálil ji, zůstal jen ten nejjemnější prach.

Ptám se, maminko, proč jsi mě opustila?
Novorozená princezna v hedvábných peřinách.
Jak, kruci, matka příroda dopustila,
maminčin úsměv zříš, jen v nevědomých výšinách.

Řekni, maminko, zlobila jsem snad?
Zaschlé slzy na mechovém polštáři.
Předzvěst utrpení, jež vrazi dočtou se ve snáři,
ač pátrají, nikdo z nich nechce tě doopravdy znát.

Povídej, maminko, pohádku,
o nevinném děvčátku,
kterému ze dne na den vzali svět,
pro mrtvou matku, naplnili srdce v nespoutaný hněv.
Povídej, maminko, pohádku…