OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Šedý stíny

23.06.2016 (10:00) • ostravak30 • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 1386×

Už je to tady, zase mě pohltily,

ty šedý stíny se po sté už vrátily,

vždycky mě obejmou a pustit nechtějí,

já jsem na dně a oni se nasmějí.

Přijdou někdy naprosto nečekaně,

hlavně nechtěně totálně nezvaně,

vypijou mi všechny moje flašky rumu

a utratí z mé šrajtofle dost velkou sumu.

Mají oplzlé narážky a sprosté vtipy,

někdy až tak blbé, že se mi nedovtípí,

co básník chtěl tím vlastně říct,

možná jen to, že všechno má svůj rub a všechno taky líc.

Jejich společnost je jediná, co přijde,

řeknou: Tak se měj a snad to někdy zase někdy vyjde,

jsou to jen stíny a já přesto vím,

že těmhle chlápkům nikdy neporozumím.

Vždy, když přijdou, začnu s nimi pít,

donutí mě mozek si úplně vylít,

s nimi se třesu a bez nich ještě víc,

všechno má holt rub a všechno taky líc.

Pak zmizí a dlouho po nich nic,

objeví se za týden, nebo taky za měsíc,

když jsi nejvíc šťastný, když nejvíc žít se chce,

přijde jeden ze stínů a všechny chutě sebere.

Stíny nikdy majitele neopustí,

jsou dost vysocí a duševně tlustí,

z tvého smutku a tvých slz jsou stíny živi

a čím jsi ty churavější, tím oni jsou víc živí.

Je jen jedna možnost, jak se stínů zbavit,

já ji dobře znám, vím, jak je oslabit,

vím, jak je zabít, jak připravit je o štěstí,

už je slyším na schodech, už si cestu klestí.

Šedý stíny vstoupí a tu náhle zblednou,

ona najednou hrůzou se zvednou,

stoupají, výš až se rozplynou,

nebylo moc možností - zvolil jsem tu jedinou.

A krev zvolna pomalu ven si razí cestu,

nejprve ze dveří domu, pak pomalu k městu,

další stín co stoupá k nebi, jež se stmívá,

oči jemně zavřené, vypadá, že jen odpočívá.

Autor: ostravak30, v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Šedý stíny: