OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Stačí klik

07.10.2011 (19:00) • • Básničky • komentováno 5× • zobrazeno 589×

Autor: , v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Stačí klik:

Chensie: Tvé kritiky si vážím, jak jsi mi už mockrát říkala, z věčné chvály by autor zakrněl a kritika je dokonalým nakopávačem pro rozvíjení a já jsem ti za to moc vděčná a musím souhlasit s tebou. Začátek se mi líbí nejvíce, to přišlo samo, když jsem vymýšlela zbytek, už to nebylo přesně ono, ale jak se říká, chybami se člověk učí.
Díky ti.

Jak už víš, jsem náročná čtenářka a možná mám na všechno rázný zasněný pohled. Jsou dobré básně, které mě osobně přijdou nezajímavé. Jsou povídky, které jsou skutečně úchvatně napsány, ale pro mne nemají kouzla. Asi je to se mnou těžké, ale když už jsme tady, ráda bych Ti i já pověděla svůj osobní názor, pevně doufám, že ho vezmeš s nadhledem, ale i přesto k srdci. ,o)

První část básně mne pohltila. Bylo to cosi nadpřirozeného, snad díky těm paprskům slunce. Já osobně taková přirovnání mohu a vždy mne to vtáhne do sebe. Neskutečně mě ta první část zaujala a svázala. Prostě mi to přišlo jako cosi vyspělého. Ale ten zbytek už mne nijak nenadchnul. Zbytek nebyl špatný, jen obyčejný a pro mne vzdálený té první části natolik, že se snad sebe ani nedotýkaly. Vymizelo mi v tom ostatním kouzlo prvního čtení, kterým mne zahrnula první část Tvé básně. Pokud by to bylo na mne, nechám první část a zbytek smažu, předělám nebo nechám sepsat v čas, kdy zas budeš kráčet v záplavě paprsků...

Safira: Moc ti děkuju. To díky tobě vznikla, moc jsi mi pomohla!

Moje drahá Texulko!
ani nevíš, jak si tvého komentáře vážím, vím, že na poezii nejsem, ale občas to prostě musí ven, jsem ráda, že jsi napsala kritiku, kritiku, která pomáhá v rozvoji pisatele. Hlavně mě, při věčném chválení člověk zakrne a nechce se rozvíjet, ale díky kritikám na sobě zapracuje. Přesto vím, že u poezie to zřejmě nepůjde tak rychle, ale třeba za dvacet let se to bude zdát obstojné a doufám, že i za tu dobu tu budeš, abys mi i nadále mohla pomáhat.
Moc děkuju!

To že jsem na poezii ras, už jsem zmiňovala už několikrát a ani tebe Nikolko šetřit nebudu (a že mi to v tvém případě dá velkou práci).
Rozhodně bych to nazvala prvotinou. Jak jsi správně řekla, je to kostrbaté a místy to téměř vyhodí čtenáře ze sedla, ven z atmosféry těch pocitů, o kterých píšeš.
Jenže - vlastně je to velké JENŽE - stejně tak, kolik je tam míst drnčících v uších, tolik je tam míst, která čtenáře pohltí a vtahují. Sálají tou vzájemnou touhou jedné osoby po druhé. Bez rozmyslu, bez ohledů na cokoliv jiného než city zmítající člověkem. V těhle chvílích, tak v těch na mě šel mráz.

Velice děkuji za věnování, mě se básnička líbila. Taky bych si přála takovéhle vzpomínky mít na dosah, nebo vůbec někoho takového znát. Jenom... Je to težké, většinou, když bys někoho takového znala, tak sním si pořád a nemusíš ho mít jako vzpomínku. Je to težke. Ale jinak básen krásná. A kostrbatá mi nepřišla:)

Přidat komentář:

Nick:

Text: