OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Tak jsme žili

14.11.2016 (13:00) • ostravak30 • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 1692×

Už to cítíme, jak krátí se nám čas,

na pekelný světadíl nám nevydali pas,

už se blíží ten chudák s nabroušenou kosou,

tam se nebudem již procházet s pivem ranní rosou.

Až nám dojde dech,

až budem lítat na křídlech,

až budou umíráčkem hrát,

až se budem se smrťákem prát,

až nám otevřou nebeský brány,

až nad náma budou lítat černý vrány,

pak je konec, jsme hotoví,

na naše otázky nikdo již neodpoví.

Tak jsme žili, jak jsme žili,

život jsme si promarnili,

děvky, víno, zpěv

a náš děsivý zjev.

Tak jsme žili, jak jsme žili,

jen jsme hulili a tvrdý pili,

drogám jsme se nebránili,

na potkání jsme každého zbili.

To byl život plný chlastu,

pivo z korbele a klidně z plastu,

vždy jsme měli trojku v žíle,

náš život byl plný chuti a píle.

Až se nám zkrátí dech,

až budem viset na křídlech,

až budou smutný písně hrát,

až na nás budou všichni srát,

až nás do nebe nebudou chtít vzít,

až budem konečně v zemi hnít,

pak je konec jsme po smrti,

bude to krátký, veselý úmrtí.

Tak jsme žili, jak jsme žili,

na Boha jsme se nikdy neobrátili,

drogy, ženský, zpěv,

to bych našich životů běžný jev.

Tak jsme žili, jak jsme žili,

po každý párty se zjevily nám víly

a občas trpaslíci se Sněhurkou,

jak si naším domem jdou.

Celý život jsme se jen flákali,

nikdy jsme tvrdě nemakali,

na pivo, na vodku stát vždy dal,

nikdy nás nezajímalo, co bude dál.

Až nebudem mít dech,

až nebudem lítat na křídlech,

až se každá píseň zastaví,

až si lehnem naposledy do trávy,

až nám v nebi před nosem zavřou vrata,

až bude konec natotata,

pak budem chcíplí jak náš hrob,

do kterýho by každý nejradši jenom kop.

Tak jsme žili, jak jsme žili,

nikdy jsme se neuskromnili,

kradli jsme a podváděli,

na žádné dobré párty jsme nechyběli.

Tak jsme žili, jak jsme žili,

na konci jsme byli bílí,

a teď abychom v zemi hnili,

naše touha zase chlastat sílí.

Ani na lůžku v nemocnici,

i když nám hrozili ztrátou plící,

jsme žváro z huby nedali

a vlastní mámu bychom za rum prodali.

Až zazní poslední vzdech,

až poletíme na černých křídlech,

až dozní poslední song,

až se ozve závěrečný gong,

až nám v nebi řeknou: „Chlapi, nic,

dole vás čekají víc,“

až budem definitivně smrdět v zemi,

až skončíme s depresemi.

Tak jsme, vážení, takhle žili,

učitelé nás nikdy nechválili,

v lihovarech nebyla místa volná,

děvčata byla stále povolná.

Tak jsme žili, jak jsme žili,

pomalou smrt jsme si zasloužili,

už máte klid, jsme po smrti,

pekelná párty nás rozdrtí.

Autor: ostravak30, v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Tak jsme žili: