Ustup temnoto!

Trochu smutná, ale řekněme, že s celkem dobrým koncem. Ale jinak... Díky Attio, alespoň někdo čte Lucem Vitae. :D

30.01.2012 (15:00) • • Básničky • komentováno 4× • zobrazeno 867×

Sedí zahalena v tmavém kabátu,
který je utkán z mlhy a nočního sametu.
Nemůže vstát a něco udělat,
byla donucena paní noci být,
nezbývá jí nic, než o planých nadějích snít.

Kéž by mohla ven,
ukázat svou tvář světu.
Srazit temnozu do kolen
a dívat se na růst lučních květů.

Kéž by ji někdo zachránil,
zahynout v temnotě zabránil.
uzdravil její tělo, duši i srdce.
Pomohl jí nastolit rovnováhu,
převést přes cestu slepého chodce
a poslat všechno neštěstí po proudu Váhu.

Kéž by si na ni někdo vzpomněl,
ze spárů temnoty osvobodil.
Nemá naději. Svět už zapomněl
na mocnou éru světla a dobrých sil,
těď aby se člověk ve tmě udusil.

A tak sedí sama v koutě,
ponechána na pospas světu.
Zmůže se na poslední větu:
"Ustup temnoto a už se nevracej."

A za pár hodin potom
nás slunce vítalo v nový den.
Temnota ustoupila
a lidé z domů s radostí vyběhli ven.