Utíkáš

O čem to je? Popravdě, sama nevím. Napsala jsem to, když jsem měla hodně špatnou náladu. Jsou věci, na které by člověk nejradši zapomněl. Není to o něčem konkrétním, ale zároveň pro mě je v tom skrytý význam. Jsou v tom mé myšlenky, pocity a zároveň nic...

26.10.2013 (12:00) • • Básničky • komentováno 5× • zobrazeno 823×

Tiše kráčíš dál, dál ode mě,
tím mě vytáčíš solidně.
Kráčíš dál tou temnotou,
bloudíš krutou samotou.

Utíkáš, bojíš se, pláčeš,
do jiné reality přede mnou skáčeš.
Jsi tam, kde mě neslyšíš,
i když se třeba zrovna probouzíš.

Topíš se v myšlenkách.
Zjišťuješ, že nežiješ v pohádkách.
Najednou se nesmíš smát,
zakázali Ti se smát.

A stejně pořád utíkáš,
zuby bolestí zatínáš.
Jako ve snu si připadáš,
ale i tak do temnoty dál propadáš.

Přemýšlíš a zároveň nic nevidíš,
na nikoho kromě sebe nehledíš.
Po tváři ti tečou slzičky,
celou hodinu ukazují ručičky.

Nevím, co se Ti v hlavě honilo,
ale něco se v Tobě zlomilo.
Kus duše Ti něco ukradlo.
A to vše ukazovalo jedno velké zrcadlo.

Ale je pozdě něco měnit,
nezbývá Ti než slzy ronit.
Temnota je všude kolem Tebe,
už Ti nezbyl nikdo kromě sebe.

Tak kde bereš tu sílu utíkat,
před mou pomocnou rukou uhýbat?
Jak se mám na to dívat?
Nemůžu nechat to plavat!

Utíkáš a zase jenom utíkáš,
pod závojem smutku naříkáš.
Už nemůžeš běžet dál,
není nikdo, kdo by si s tebou ještě hrál.

Trpíš, pomalu umíráš.
O nic se nestaráš.
Odpočítáváš si v tichosti minuty,
ale tohle prostě nejsi TY!

„Tak kde teda si?“ volám
a marně Tě v temnotě hledám.

Po dlouhé době jsem se pokusila napsat básničku. Já vím, je to trochu nezyk, že i já napíšu něco jiného než yaoi (= vztah dvou mužů). Jsem hrozně moc zvědavá na vaše názory k této básničce. Trochu se bojím reakcí. Předem děkuji za nějaký komentář. Gwendolin.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky