OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Vlčice

03.04.2013 (13:00) • Lealel • Básničky • komentováno 5× • zobrazeno 1172×

 Domů jsem se vracela z práce.

Večer byl moc krásný,

ale já venku byla jen krátce,

protože měsíc byl jasný.

Snažila jsem se na zem dívat,

protože úplněk mě děsil.

Nechtěla jsem časem plýtvat,

náhle kolemjdoucí ramena svěsil.

Lekla jsem se náhlého výkřiku,

zakopla jsem o kámen.

Naštěstí to byla součást radostného pokřiku.

Zahlédla jsem bílý plamen.

Bohužel to nebyl plamen bílý.

Já se omylem na nebe zahleděla, 

uviděla jsem měsíc živý.

Co se stane, jsem věděla.

Nikdo už nekráčel po ulici,

to by skončil v nemocnici.

Ještě jsem se rozhlédla kolem sebe,

pak znovu pohlédla na temné nebe.

Dnes se k dětem nevrátím,

to jsem věděla hned.

Za svoji zrůdnost zapaltím.

Začala jsem se třást právě teď!

Kabát se mi začal trhat,

kalhoty se páraly.

Už jsem nemohla časem mrhat.

Vrány zničehonic krákaly.

Nos se mi protáhl,

ruce přeměnily.

Kam to můj gen dotáhl?!

Nohy se mi změnily.

Ocas mi narostl,

obličej srstí porostl.

Musela jsem vypadat hrozně,

ale teď už bylo pozdě.

Mnohem lépe jsme viděla,

dokonce i více věcí cítila.

Za srst jsem se nestyděla,

hodně jsem si toho prožila.

K parku jsem si to namířila,

člověka jsem tam uviděla.

Chtěla jsem škrábat a trhat,

neuvěřitelně rychle běhat.

Toho člověka chtěla zabít vlčice,

já bych to nikdy neudělala.

Bohužel ona poručila velice

a já se k němu rozeběhla.

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčice: