OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Vyznání babičce

Tato básnička je úplně mojí prvotinou, takže rozhodně nečekejte od básničky nějaký velký zázrak. Tato básnička mě napadla ve vlaku, když jsem si vzpomněla na svou prababičku, která doopravdy pomalu zapomíná. Zatím to není tak strašný, jak to možná z básničky vyplývá. Doufám, že se bude líbit.

08.01.2013 (20:00) • • Básničky • komentováno 6× • zobrazeno 2697×

Vyznání babičce

Ukrývám bolest v srdci svém.

V noci brečím jakby smet.

Cítim žal i slzy mé.

Nechci tě ztratit, o to jde.

Mám tě ráda, snad to víš.

Miluju tě o to víc.

 

Tvá paměť slábne a to je zlé.

Ztrácíš ji a o to jde.

 

Cítim bolest v srdci svém.

Poznáváš mě v paměti své?

Cítím bolest, cítím žal, prosím ,vrať se k nám.

Buď tou babčou veselou, jak z pohádky vyšitou.

 

Chci ti pomoct, nevím jak.

Brečíš a já utíkám.

Bojím si přiznat osud tvůj.

To přece nemůže být konec tvůj.

 

Prosim, žij, jak žiješ dál.

Musíš prostě bojovat.

Pomůže ti rodina.

S láskou tvoje Markétka

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Vyznání babičce:

AgataEritra: Jo máš pravdu. Nejspíš jsem sobecká. Ale myslím si že přát si aby můj milovaný člověk nezemřel, není zas tak sobecký. To bychom museli být sobci všichni.
Každý kdo má aspoň někoho rád si nepřeje aby zemřel, i když ví že jednou zemřou taky.
Ty to nejspíš bereš jinak.

Hm... Tohle jsem si prožila se svou babčou a nebylo nic úžasnějšího, než naše rozhovory... Sice jsme všechno probrali milionkrát, ale stálo to za to... Navíc, každý jednou odejde, tak nebuď sobec a přej si pro babi něco lepšího...

moc krásna a smutná básnička sama jsem něco podobného zažila, ale s praděděčkem

Zas tak neskutečná není Znám i lepší básničky Ale jinak děkuju

Úžasná básnička. Už, když jsi mi jí dávala přečíst poprvý psala jsem ti to, ale musím to zopakovat, protože je opravdu neskutečná.

Tohle mi srdce trhá, když staří lidi zapomínají a nepoznávají. Z toho je člověku smutno, hodně citlivé téma.

Přidat komentář:

Nick:

Text: