Ten pocit, keď sa usmievate, aby bol ten druhý šťastný, ale ste na pokraji síl...
Za akúkoľvek kritiku budem veľmi vďačná. :)
07.08.2014 (13:00) • Acheron • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1032×
Slová, tie obyčajné slová,
majú moc raniť a spraviť z teba vola.
Moje ticho je len azyl
a ty si cezeň aj tak cestu razil.
Môj úsmev, ktorý tak miluješ,
ktorý prstom po mojom líci maľuješ,
je len tieňom
ženy, ktorou dávno nie som.
Nezúfaj,
ja len tvorím malý raj,
kde sme vzdialení a sebe blízki,
bez hriechu a záväzkov,
žiadny strop nám nie je nízky.
Môj krik a moje slzy,
pramenia z tej mnohoročnej skazy,
čo zlámala ma ako polom,
a ty, slnko moje vlastné,
neviem ako ti dať zbohom.
Chcem milovať ťa bez sĺz a viny,
no neviem, či stačia moje sily.
Asi som ti to už hovorila:
Nenávidím svoje činy.
Že som toto dovolila...
Autor: Acheron, v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Že som toto dovolila...:
Som len rada :)
Procítěné a krásné! Moc se mi to líbilo! ;)
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!