Uvádím vám zde svoji vymyšlenou báseň. Psala jsem to ze svých pocitů v "pesimistickém" období. Doufám, že se vám bude líbit.
27.01.2012 (16:00) • Leyla • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 919×
Když potřebuji pomoci,
všichni najednou nemají čas.
Bolestí jsem v bezmoci,
to byla teda rána pod pás!
Ušetříš mě té bolesti?
Nebo mi jen zlomíš vaz?
Den co den vždy prosím: „Spas mě, spas!"
Naplňuji se hořkostí,
zachránil jsi mě však jen raz.
Nikdo se toho nezprostí,
toho zklamání od všech vás!
Tam na kopci za velkou vsí,
kde buší buben a spoustu bas,
kde trápení mé už skončí,
a kde Smrt přinesla tolik zkáz.
Mé tělo svou duši vypustí,
zbaveno všech svých lítostí
a bolest mě už neohrozí.
Těm, co mne zradili,
přijdu se pomstíti,
bolest poté pocítí,
všichni mí společníci.
Autor: Leyla (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Zrada a konec:
Nejdřív smutek a pak vztek. Bylo to dobré. Smutné téma. 
Jedna z nejlepších básní, jaké jsem četla - je to smutné, ale když je člověk na dně, většinou vyprodukuje opravdové perly!
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!